Jak se dostat na Erasmus?

Slušelo by se hned ze začátku popsat proces výběru budoucích Erasmáků a přidat i pár dojmů z něj. Začnu nezvykle zhodnocením - celý proces mi přišel zmatený, neprůhledný a dosti záhadný. O nějakém přezkumu nebo něčem podobném se může kandidátům leda zdát. Na právnické fakultě bych to nečekal.
Celý výběr začal někdy v prosinci, kdy přišel mail, aby se zájemci o Erasmus hlásili na jazykové přezkoušení, zaslali CV a motivační dopisy v jazyce, ve kterém chtějí studovat a tak. CV v angličtině není problém, kdekdo ho má vypilovaný různými JobChallenge a podobnými akcemi. Poněkud složitější to ale je s motivákem. Rozmýšlel jsem, jestli psát, proč chci na Erasmus a omílat pořád stejné kecy o životních příležitostech, poznávání jiných kultur a osobnostním rozvoji nebo si vybrat jednu univerzitu a napsat, proč chci zrovna na ni.
Vybral jsem si druhou možnost, což asi docela ovlivnilo další průběh výběráku... Následně se konalo ústní kolo jazykového přezkoušení. Tuším, že jsme se hlásili na vypsané termíny mailem, všechny přezkoušení proběhly během jediného týdne. Angličtináři měli, pochopitelně, víc termínů než němčináři, ostatní jazyky, tuším, ústní část neměly, při výběru tak stačilo CV a motivák.
Ústní kolo probíhalo vcelku rychle - byl to asi pětiminutový pohovor s jedním z fakultních vyučujících angličtiny. Já šel k Mgr. Doupovcové, která si mě pamatovala od zkoušky i z výuky. Bavili jsme se o tom, proč chci na Erasmus, proč zrovna do Litvy, co tam chci studovat, jestli se nebojím zimy... Témata hovoru i otázky byly dost předvídatelné, točily se dost kolem CV a motiváku. Osobně jsem se nijak nepřipravoval, večerní film bez titulků bohatě stačil na to, abych zase "chytil jazyk do ucha". Byl to spíš příjemný rozhovor v angličtině než nějaké zkoušení.
Pak se asi měsíc nedělo vůbec nic. Někdy v lednu nebo únoru byly zveřejněny přihlášky (ano, opravdu asi měsíc po části, která měla mít největší váhu při výběru jsme stále nebyli nikam oficiálně přihlášení). Vyplněné přihlášky jsme nosili na Oddělení pro vědu, výzkum a ZV. Naštěstí nás přímo na místě upozorňovali i na chyby, takže kvůli formální důvodům snad neodmítali. Následovalo hodnocení všech částí a kandidátů.
Do hodnocení se zahrnuje údajně CV, motivák, ústní přezkoušení, studijní průměr, mimostudijní aktivity a takové ty neurčité kategorie, jako přínos pro studenta a tak. CV a hlavně motivák mají údajně spíš ověřit, že kandidát umí v předmětném jazyce trochu psát. Hodnocení CV, motiváku a přezkoušení asi nikdo nezná, nikde nebylo zveřejněno, nikomu ho nikdo neřekl. Průměr už je poněkud lépe měřitelný, ikdyž nepříliš vypovídající. Já měl v době výběru nějakých 1,7, plus mínus nějaká desetinka. Z mimostudijních aktivit jsem uváděl pozici editora MUJLT, organizátora Cyberspace 2008 a 2009 a SVOČku, která v době vyhlášení nebyla ani odevzdaná, tudíž si netroufám odhadovat, jak moc ovlivnila moje hodnocení. Někdy v březnu byly potom zveřejněny výsledky, formou seznamu univerzit a studentů, kteří se na ně dostali, k tomu seznam náhradníků. Nějaká bodová hodnocení částí nebo aspoň celku zveřejněna nebyla. Docela tak chápu rozhořčení některých neúspěšných, kteří neví ani, kde se jim nezadařilo a kde se tedy zlepšit...
Následovalo podání přihlášky na přijímající univerzitě. Celý postup je na webu MU, popisovat ho znovu nemá moc cenu. MRU měla hezký webový formulář, který všechno dost usnadnil...
Za zmínku určitě stojí přístup všech, se kterými jsem během zařizování přišel do styku. Jak lid na fakultě, tak celouniverzitní koordinátor Bc. Lády byli příjemní, dokázali vždycky včas odpovědět na všechny otázky a tak celkově dělají svoji práci, aspoň co můžu soudit, velmi dobře.
No a nakonec si neodpustím malou poznámku - i letos funguje CK Erasmus. Vzhledem k tradičně malému množství studentů, hlásících se na univerzity s výukou v italštině a španělštině, se u těchto dvou jazyků nekoná ústní přezkoušení. Motivák a CV napsaný kamarádem za flašku tuzemáku jsou tak cestou, jak si zařídit půl roku předstíraného studia někde u Středozemního moře:-). Jenom se vyplatí dát si dobrý pozor na to, aby příslušná univerzita měla dost předmětů v jazyce, jakému člověk rozumí. Přecejenom, aspoň nějaké kredity jsou potřeba:-).