Před několika hodinami jsem dojel z dalšího výletu, tak si všechno napíšu ještě začerstva.
Odjezd se neobešel bez tradičního čekání na nic, navíc zpestřený tím, že autobusáci spletli hodinu odjezdu a přijeli tak o hodinku pozděj:-).
Po příjezdu do Druskininkai jsme byli odesláni do hospody na pivo, což Češi překvapivě neučinili a šli si projít město. Druskininkai je hezké lázeňské městečko, na kterém je přesně vidět několikaletý odstup Litvy a ČR (ve prospěch ČR, nutno podotknout). Služby turistům jsou, ale není jich tolik, na kolik je člověk zvyklý od nás, značení městečka je horší, jazyková vybavenost personálu nižší, za wifi se platí:-)), prostě je vidět drobný rozdíl cca 5 let.
Večer jsme měli představovat své národy a státy, odkud přicházíme. Bylo to celkem asi 23 prezentací, některé velice vydařené, jiné vyloženě odfláknuté. Nigerijci pustili asi sto let dlouhé video nějakýho fotbalisty, Němci napochodovali s pivkem a na vojenský povely ho otevřeli a vypili, Turkyně tančily a předváděly část svatebního obřadu, Jihokorejka zpívala a půlka Evropy o sobě tvrdí, že leží v jejím středu:-). My se prezentovali videem uvedeným krátkým komentářem. Potom následovalo karaoke a nějaká další párty, kterou si už moc nevybavuju:-).
Další den se vstávalo těžce, ale nakonec to nějak šlo... Vydali jsme se autobusem do národního parku, jež se nachází poblíž a prakticky ho přešli napříč... To, co bylo pro Čechy příjemná 20 km procházka, zbytek lidí málem položilo:-). Zbytek cesty jsme chtěli dojet na lodi, která měla plout po místní řece. Překvapivě v přístavišti nikdo nebyl, žádný jízdní řád, žádné informace, jen prázdné otlučené molo. Místní tvrdili, že loď jezdí, ale jenom někdy, neznali telefon, nikdo nic nevěděl... Zjevně jim peníze od turistů smrdí:-).
Ostatní čekala návštěva aquaparku, údajně největšího v pobaltí. Nutno podotknout, že za 70 litas vstupnýho by mi to nestálo ani kdybych neměl co dělat.
Konečně jsem ochutnal slavné Cepelinai, alias něco, co připomíná naše bramborové knedlíky plněné mletým masem, navíc polité tukem se slaninou a zakysanou smetanou. Je to neobvykle syté a výborné a doslova si to vyžádalo další druh piva, tentokrát místní kvasničák. Večer následovala, jak jinak, další párty. Poněkud mě překvapilo, jak dobře osazenstvo snášelo Ruskej balet (bouchaná vodka se sektem:-)).
Ráno jsem byl nicméně čerstvý jako rybička, tak jsem si šel nakoupit, vybrat a vyfotit okolí hotelu, posnídal jsem, počkal na ostatní a pak jsme vyrazili půjčit kola a dojet si do Grütas parkas. Služby turistům nám místní předvedli v plné kráse. Dorazili jsme na místo, kde podle všeho měla už dvě hodiny fungovat půjčovna kol a kde nikdo (překvapivě) nebyl. Optali jsme se místních, kdy někdo dojde, odpovědí bylo krčení rameny s tím, že možná někdy někdo dojde. Sehnali jsme dokonce telefon na personál. Bylo nám oznámeno, že jsou na cestě. Po půl hodině marného čekání jsme šli ke konkurenci. Tam byl přístup přímo špičkový. Během 5 minut jsme odjížděli na 9 obstojných kolech, i s kontrolou funkce, obsluha byla samý úsměv... Kola jsme měli 3,5 hodin, platili jsme 3 a stálo to 15 LTL. Jak je vidět, zlepšují se a dohání.
Park samotný je varováním před sovětskou minulostí Litvy. Kombinace oslavných soch sovětských i místních vůdců doplněných jejich životopisem, občasným počtem mrtvých, za který jsou zodpovědni, případně nějakým tím dělem nebo vagonem, kterým vozili své oběti do GULAGů vypadají opravdu působivě. Třeba takoví Portugalci se nudili, Turci dovnitř buď vůbec nešli nebo litovali 20LTL za vstup a Čechům běhal mráz po zádech a po cestě zpátky z toho skoro nemluvili. Nevěřil bych, že ikdyž nikdo nic takovýho nepamatujem, bude rozdíl ve vnímání těchto věcí tak velký...
Ostatní čekala návštěva lanovýho centra. Sice mi asi bude lehce chybět ta socializační část celýho výletu, ale 35 litas za vstup na něco, co můžu navštívit kdekoliv, mi za to nestálo. A koneckonců, to socializaci jsem doháněl večer na párty:-).
Před odjezdem jsme stihli místo čekání s klidem oběd a pívo. Vypadá to, že už té místní organizaci přicházíme na kloub - všude stačí být hodinu po oznámeném čase. Korunu všemu nasadila Ieva (šéfkoordinátorka, naše nejvyšší...). Sama oznámila, že ve 3 odpoledne musí všichni být na recepci a odevzdávat jí klíče. Byl jsem tam ve 3, čekal to 3:10, začal se nudit a tak jsem dal klíče na recepci s tím, že je to z naší skupiny a ať to dají Ievě nebo se s tím prostě nějak srovnají. 3:40 projela kolem Ieva s mentorama a kufrem, 3:50 zjistila, že nemá moje klíče a poslala pro mě mentorku do hospody. Já si na recepci v klidu našel klíče a odešel zpátky na pivo. Ostatní pak snad 10 minut potěšovala projevem na téma vzájemný respekt, poslouchání toho, co se říká a dochvilnosti:-). Ještě, že jsem byl na pivu, jinak bych z toho asi začal plešatět...
No a pak jsme dojeli na koleje, kde už byli nastěhovaní Litevci. Zatím nevím, koho máme na našem druhém pokoji, tak snad budem vycházet. Večer máme nějakou další párty, má tam jezdit gratis bus, tak se pojedu podívat... Pokud nepojede, půjdu si v klidu lehnout...
Fotky na facebooku jenom tak nebudou, internet je nějaký pomalý, tak to budu dodávat postupně.
Tak zase někdy s dalším příspěvkem. Zítra je slavnostní zahájení akademickýho roku, státní svátek a všude spousta akcí, tak se chci zúčastnit a nafotit toho co nejvíc. Pak to snad nahraju všecko naráz.
úterý 31. srpna 2010
sobota 28. srpna 2010
Výlety
Uběhlo dalších pár dnů a tak píšu, co je nového.
Máme za sebou prohlídku města s průvodci, při které nám ukázali to nejzajímavější z Vilniuských památek, povykládali něco o jejich historii i o historii celé země. Viděli jsme tak největší katedrálu (Arkikatedra) s nezvykle umístěnou věží, prezidentský palác, radnici, spoustu kostelů, Vilniuskou univerzitu a hodně dalšího. Byla škoda, že nás bylo na průvodce hodně a ne vždycky jsem slyšel celý výklad, ale to, co jsem slyšel, stálo za to. Většina místních památek je postavena už poněkolikáté, od základů. Přecejenom války, okupace a požáry si vyžádaly svoji daň.
Byli jsme taky na oběd, vyzkoušel jsem místní verzi Stroganova. Chutnala mi, ikdyž to, co mi donesli, bych si jenom podle vzhledu asi neobjednal a nevyzkoušel. To jsou ty stereotypy:-).
Po obědě jsme byli mrknout do největšího obchoďáku, Akropole. Nebyl moc čas a síla ji projít, ale aspoň víme, jak se tam dostat a že tam mají prostě všechno. No a potom byl první večer, kdy jsem nebyl na žádné párty. Konečně jsem se trochu vyspal, odpočinul si a udělal, co bylo potřeba. Ten večer se údajně obešel bez problémů s kolejmany a pokračovalo se na pěnovou párty někam do centra. To, že jsem nejel, mě mrzelo jenom do doby, než jsem viděl, co udělala půlmetrová vrstva pěny v celým klubu s oblečením a botama zúčastněných.
Včera jsme byli v Trakai, což je hrad a k němu přiléhající město. V Trakai sídlila místní velkoknížata (lepší překlad "Grand Duke" mě nenapadl...) a byl tradičně nejdůležitějším obranným bodem země. Od 60. let jej postupně rekonstruují. Z celého třípatrového hradu bylo před rekonstrukcí jen přízemí. Původní vzhled hradu odhadují podle popisu v kronikách, vzhledu jiných hradů z té doby a obvyklých stavebních postupů. Hrad je částečně z cihel a částečně z kamene. Je škoda, že na některých místech použili moderní cihly, trochu to ruší dojem...
Po prohlídce hradu jsme měli zajištěný oběd v jedné z místních restaurací. Ochutnali jsme opět nějaké tradiční místní jídlo s komplikovaným názvem. Vypadalo to jako kapsy z těsta, bylo někde mezi lineckým a listovým, plněné směsí vepřového, cibule a koření. Ty názvy si fakt asi budu muset psát...
Odpoledne (a já až do večera) jsme byli platit za koleje. Na pobočce měli ohromnou radost, když se jim přivalilo asi 50 cizinců s tím, že chtějí platit:-). Já jsem zjistil, že mi ještě nedorazily peníze z jednoho účtu na druhý, tak jsem jenom vykecával s ostatními. Nakonec mi peníze půjčila Terka z Prahy (za to veeelký dík!) a mohl jsem si všechno vyřídit hned včera. Po třech hodinách čekání ve frontě mě poněkud zneklidnilo sdělení, že jsme mohli platit přes IB, ale zatajili nám to, protože neví, jaký bysme měli poplatky. Krom toho, že platba cash taky nebyla zrovna zadarmo, mi tak ty tři hodiny čekání přišly jako obrovská ztráta času.
Večer byla potom další párty, tradičně na 707B. Kolejmanovi to nevadilo, dokonce až do 2 ráno. Byli tam snad všichni, plná chodba lidí. Francouzi si neodpustili zpěv nějakých písniček a tak, čekal jsem velký průšvih. A ono nic. Nejdůležitější informací večera ale bylo, že kolejman je ochotný za flašku vodky přivřít oči a tolerovat nějakou menší párty. Korupce zjevně bují všude:-).
Kolem druhé v noci jsme chtěli vyrazit na párty někam do města. Na taxík jsme čekali asi hodinu, což se podepsalo na náladě... Nepotěšil ani taxikář, který si, bez ohledu na místní slečnu na sedadle spolujezdce, spletl přepravu osob s prohlídkou města. Účet na 40 litas se naštěstí dělil mezi 8 lidí, tak to nebyla taková hrůza. Klub ušel, ikdyž levný rozhodně nebyl. Dal jsem si pivko, dostal jsem Coronu a přišel o dvanáct litas. Nutno podotknout, že cena rozhodně nebude důvod, proč se to u nás nepije. Při cestě zpátky jsme si taky počkali hezkou hodinku na taxík, už jsme chtěli jít na první ranní autobus. Naštěstí jsme se dočkali, i bez místních jsme jeli za třetinovou cenu a po městě nás povozil jenom trošku. Předpokládám, že vytušil z nálady a naší konverzace, že natáhnout nás nebude nejlepší nápad. Do postele jsem se dostal v 6 ráno... S mojí frekvencí návštěv diskoték mám svůj obvyklý limit, do kterého jsem schopen snášet diskotéky, vyčerpán tak do Vánoc. Ale aspoň jsme si s Luckou a Terkou trochu zapogovali:-D. No a plánujem taky zajít do rokáče, už máme i název, adresu a web. Jenom je to všechno litevsky:-).
No a dneska mě krom bolehlavu čeká příprava na výlet do Druskininkai, odpočinek, nějaká práce a příprava prezentace České republiky. Po návratu z Druskininkai pak plánuju pár cest do centra města a prohlídku na vlastní pěst. Mám průvodce, GPS a internet v mobilu, tak to bude v pohodě.
Taky jsem ochutnal už asi 15 různých místních piv. Sice pořád nemám na Dušanových asi 40 druhů, ale lepším se:-). Zatím jsem vypozoroval, že když má něco v názvu "ekstra", tak to moc extra nebude. I tak jsou ale místní piva dobrá, prakticky bez ohledu na značku nebo cenu. Mají jenom méně intenzivní chuť, obvykle řidší pěnu, která rychleji opadne a slabší říz. Mají ale taky výhodu - moc nekozovatí, takže třeba k obědu stačí jedno.
No a k rozpočtu - párty dělají docela vítr v peněžence. Je mi blbý přijít a nic nedonýst, nejlíp vyjde džus a vodka a to je ke dvaceti litas, tedy značná část denního rozpočtu. S jídlem po restauracích a občasným dovybavováním pokoje to dělá už docela dost peněz.
Tak to by bylo na pár dnů asi těžko, nevím, jak to bude v Druskininkai s internetem. Každopádně fotky jsou na FB a jak přijedu, zase něco připíšu.
Máme za sebou prohlídku města s průvodci, při které nám ukázali to nejzajímavější z Vilniuských památek, povykládali něco o jejich historii i o historii celé země. Viděli jsme tak největší katedrálu (Arkikatedra) s nezvykle umístěnou věží, prezidentský palác, radnici, spoustu kostelů, Vilniuskou univerzitu a hodně dalšího. Byla škoda, že nás bylo na průvodce hodně a ne vždycky jsem slyšel celý výklad, ale to, co jsem slyšel, stálo za to. Většina místních památek je postavena už poněkolikáté, od základů. Přecejenom války, okupace a požáry si vyžádaly svoji daň.
Byli jsme taky na oběd, vyzkoušel jsem místní verzi Stroganova. Chutnala mi, ikdyž to, co mi donesli, bych si jenom podle vzhledu asi neobjednal a nevyzkoušel. To jsou ty stereotypy:-).
Po obědě jsme byli mrknout do největšího obchoďáku, Akropole. Nebyl moc čas a síla ji projít, ale aspoň víme, jak se tam dostat a že tam mají prostě všechno. No a potom byl první večer, kdy jsem nebyl na žádné párty. Konečně jsem se trochu vyspal, odpočinul si a udělal, co bylo potřeba. Ten večer se údajně obešel bez problémů s kolejmany a pokračovalo se na pěnovou párty někam do centra. To, že jsem nejel, mě mrzelo jenom do doby, než jsem viděl, co udělala půlmetrová vrstva pěny v celým klubu s oblečením a botama zúčastněných.
Včera jsme byli v Trakai, což je hrad a k němu přiléhající město. V Trakai sídlila místní velkoknížata (lepší překlad "Grand Duke" mě nenapadl...) a byl tradičně nejdůležitějším obranným bodem země. Od 60. let jej postupně rekonstruují. Z celého třípatrového hradu bylo před rekonstrukcí jen přízemí. Původní vzhled hradu odhadují podle popisu v kronikách, vzhledu jiných hradů z té doby a obvyklých stavebních postupů. Hrad je částečně z cihel a částečně z kamene. Je škoda, že na některých místech použili moderní cihly, trochu to ruší dojem...
Po prohlídce hradu jsme měli zajištěný oběd v jedné z místních restaurací. Ochutnali jsme opět nějaké tradiční místní jídlo s komplikovaným názvem. Vypadalo to jako kapsy z těsta, bylo někde mezi lineckým a listovým, plněné směsí vepřového, cibule a koření. Ty názvy si fakt asi budu muset psát...
Odpoledne (a já až do večera) jsme byli platit za koleje. Na pobočce měli ohromnou radost, když se jim přivalilo asi 50 cizinců s tím, že chtějí platit:-). Já jsem zjistil, že mi ještě nedorazily peníze z jednoho účtu na druhý, tak jsem jenom vykecával s ostatními. Nakonec mi peníze půjčila Terka z Prahy (za to veeelký dík!) a mohl jsem si všechno vyřídit hned včera. Po třech hodinách čekání ve frontě mě poněkud zneklidnilo sdělení, že jsme mohli platit přes IB, ale zatajili nám to, protože neví, jaký bysme měli poplatky. Krom toho, že platba cash taky nebyla zrovna zadarmo, mi tak ty tři hodiny čekání přišly jako obrovská ztráta času.
Večer byla potom další párty, tradičně na 707B. Kolejmanovi to nevadilo, dokonce až do 2 ráno. Byli tam snad všichni, plná chodba lidí. Francouzi si neodpustili zpěv nějakých písniček a tak, čekal jsem velký průšvih. A ono nic. Nejdůležitější informací večera ale bylo, že kolejman je ochotný za flašku vodky přivřít oči a tolerovat nějakou menší párty. Korupce zjevně bují všude:-).
Kolem druhé v noci jsme chtěli vyrazit na párty někam do města. Na taxík jsme čekali asi hodinu, což se podepsalo na náladě... Nepotěšil ani taxikář, který si, bez ohledu na místní slečnu na sedadle spolujezdce, spletl přepravu osob s prohlídkou města. Účet na 40 litas se naštěstí dělil mezi 8 lidí, tak to nebyla taková hrůza. Klub ušel, ikdyž levný rozhodně nebyl. Dal jsem si pivko, dostal jsem Coronu a přišel o dvanáct litas. Nutno podotknout, že cena rozhodně nebude důvod, proč se to u nás nepije. Při cestě zpátky jsme si taky počkali hezkou hodinku na taxík, už jsme chtěli jít na první ranní autobus. Naštěstí jsme se dočkali, i bez místních jsme jeli za třetinovou cenu a po městě nás povozil jenom trošku. Předpokládám, že vytušil z nálady a naší konverzace, že natáhnout nás nebude nejlepší nápad. Do postele jsem se dostal v 6 ráno... S mojí frekvencí návštěv diskoték mám svůj obvyklý limit, do kterého jsem schopen snášet diskotéky, vyčerpán tak do Vánoc. Ale aspoň jsme si s Luckou a Terkou trochu zapogovali:-D. No a plánujem taky zajít do rokáče, už máme i název, adresu a web. Jenom je to všechno litevsky:-).
No a dneska mě krom bolehlavu čeká příprava na výlet do Druskininkai, odpočinek, nějaká práce a příprava prezentace České republiky. Po návratu z Druskininkai pak plánuju pár cest do centra města a prohlídku na vlastní pěst. Mám průvodce, GPS a internet v mobilu, tak to bude v pohodě.
Taky jsem ochutnal už asi 15 různých místních piv. Sice pořád nemám na Dušanových asi 40 druhů, ale lepším se:-). Zatím jsem vypozoroval, že když má něco v názvu "ekstra", tak to moc extra nebude. I tak jsou ale místní piva dobrá, prakticky bez ohledu na značku nebo cenu. Mají jenom méně intenzivní chuť, obvykle řidší pěnu, která rychleji opadne a slabší říz. Mají ale taky výhodu - moc nekozovatí, takže třeba k obědu stačí jedno.
No a k rozpočtu - párty dělají docela vítr v peněžence. Je mi blbý přijít a nic nedonýst, nejlíp vyjde džus a vodka a to je ke dvaceti litas, tedy značná část denního rozpočtu. S jídlem po restauracích a občasným dovybavováním pokoje to dělá už docela dost peněz.
Tak to by bylo na pár dnů asi těžko, nevím, jak to bude v Druskininkai s internetem. Každopádně fotky jsou na FB a jak přijedu, zase něco připíšu.
čtvrtek 26. srpna 2010
Telefonování
Málem bych zapomněl - na prvním setkání se školou nám taky dali SIMky litevského operátora TELE2. Všichni Erasmáci a mentoři si s nima volají vzájemně zadarmo. Mimo tuhle skupinu v síti máme minutu za 0,19 litas, SMS zhruba stejně, mimo síť platíme 0,39 za minutu hovoru a 0,19 za SMS. A roaming je snad dokonce za stejnou cenu! Aspoň teda doufám, že jsem si ceny zapamatoval správně, podle výpisů to zhruba odpovídá. Taky jsem si zřídil internet v mobilu. Ten už nemáme nijak zvýhodněný. Za 1GB na měsíc jsem zaplatil 6 litas. Za necelou padesátikorunu měsíčně tak mám tolik mobilních dat, že nevyužiju ani půlku, i kdybych dělal cokoliv. Čeští operátoři se se svýma cenama můžou zahrabat... Konečně můžu pořádně využít novej telefon, když si nemusím hlídat data... Na telefon jsem si nabil 20 litas a nebýt mobilního internetu, tak to nevyužiju....
Taky nám ve škole vysvětlili, co a jak s internetem, knihovnou a počítačema. Proces registrace a přihlašování je vcelku primitivní, v knihovně mají ALEPH jako na MU a funguje mi stejně eduroam s loginem z MU, takže jsem se při vysvětlování nehorázně nudil. Prezentující ajťák se snažil všechno vysvětlit velmi jednoduše. Stejně pár lidí nepochopilo a pomáhal jsem tak s celým procesem...
Tak jsem zvědavý, na co víc si vzpomenu a co všechno jsem zapomněl...
Taky nám ve škole vysvětlili, co a jak s internetem, knihovnou a počítačema. Proces registrace a přihlašování je vcelku primitivní, v knihovně mají ALEPH jako na MU a funguje mi stejně eduroam s loginem z MU, takže jsem se při vysvětlování nehorázně nudil. Prezentující ajťák se snažil všechno vysvětlit velmi jednoduše. Stejně pár lidí nepochopilo a pomáhal jsem tak s celým procesem...
Tak jsem zvědavý, na co víc si vzpomenu a co všechno jsem zapomněl...
středa 25. srpna 2010
Pár prvních dní
Za prvních pár dní v Litvě se mi nahromadila spousta dojmů a zážitků. Jednak nevím, kde začít, druhak rychle zapomínám, takže je dobrý si je zapsat.
Už nás oficiálně přivítali na MRU. První přivítání na škole jako takové docela ušlo. Něco málo nám povykládali, odprezentovali informace o Litvě, Vilniusu, škole a fakultách, dali nám SIMky a tak. Druhý bylo už přivítání se zástupci fakult. Přivítání právníků bylo dobrý, proděkanka mluvila hezky a ještě mnohem líp vypadala:-). Pak to už šlo docela z kopce. Poslední prezentující už mluvil nejenom nudně, ale i docela mizernou angličtinou. Výuka snad bude lepší. Docela jsme litoval, že jsem nechal na koleji polštář.
Jinak mám za sebou pár procházek do centra, do nejbližšího obchoďáku Rimi a taky jeden výběh. Výběh plánuju i na zítřejší večer. Jenom za cestu od vstupu na kolej do pokoje se mi ozvalo asi 6 Erasmáků, že by se přidali:-). Budem vypadat jak hodina tělocviku. Doufám, že se zase neztratíme. Dneska se mi povedlo vcelku dost zabloudit a z plánované půlhodiny byla hned hodina. Kolem školy jsou totiž mezi domy malé lesíky, ve kterých se běhá nádherně, člověk ale snadno ztratí orientaci.
Zítra mě čeká prohlídka Vilniusu s průvodcem a výkladem, na kterou se docela těším. Doufám, že nafotím nějaké hezké fotky a budu moct něco postnout na FB i poslat rodičům. Původně jsme chtěli zůstat v centru na nějaké to pivo a potom na párty v jednom klubu, ale myslím, že to oželím.
No a konečně jsem byl v menze. Jídlo za necelou dvacku je super. To, co jsem zatím měl, mi chutnalo. Vybíral jsem náhodně, prostě jsem si ukázal do lístku a udělal jsem dobře.
No a opět k cenám - pivo vyjde na nějakých 2-3 litas, vodka od 16 výš za půllitr, džus od 1,5, sladký koláček od 0,4 litas výš, 60cm bageta je zhruba za 1,2 litas... (litak je nějakých 7,5-8 Kč).Většina věcí stojí zhruba tolik, co u nás nebo trochu míň. Dražší je jenom uzenina a sýry, který stejně nepřichází bez lednice moc v úvahu.
No a docela se těším, až bude noc, kdy nebudu na nějaké párty a vyspím se. Zatím jsem tady nešel spát střízliv a dnešek není výjimkou:-). (BTW, omlouvám se za případný překlepy a nesmysly). Nicméně zatím se tu, aspoň co vím, nikdo nějak extra neopil. S výdrží je většina lidí celkem na štíru, ale dávají si pozor. Ale stejně nejde o to se strašlivě opít, jako spíš se seznámit, pokecat a tak. Slivovice moc nechutnala, ale plachetnici z Božkova si všichni pochvalovali.
Včerejší párty byla ve znamení průšvihu. Začali jsme na jednom pokoji, od tama pokračovali do společenské místnosti, protože nás bylo moc. Od tama nás vyhodil kolejdědek. Pokračovali jsme tak do společenské o pár pater výš, pak níž, pak k nám na pokoj, pak do sprch a tak nějak celkově po celým baráku. Kolejdědek několika lidem dokonce sebral kolejkarty a vypadal, že bude průšvih. Erasmáci nakonec průšvih moc neměli a karty jim vrátili, ale jeden kamarád Litevec asi má docela problém, který se řeší až na děkanátu. Každopádně jsme tak nějak hromadně nepochopili, proč tak trvali na nočním klidu a tak, když na celé koleji jsou jenom Erasmáci a všichni se účastnili té párty... Prostě divný...
Spoustu dojmů jsem určitě zapomněl, případně špatně popsal. Za poklesky v příspěvku se každopádně omlouvám, při psaní jsem byl unavený, opilý a v kuchyni, protože spolubydla měl návštěvu:-).
Už nás oficiálně přivítali na MRU. První přivítání na škole jako takové docela ušlo. Něco málo nám povykládali, odprezentovali informace o Litvě, Vilniusu, škole a fakultách, dali nám SIMky a tak. Druhý bylo už přivítání se zástupci fakult. Přivítání právníků bylo dobrý, proděkanka mluvila hezky a ještě mnohem líp vypadala:-). Pak to už šlo docela z kopce. Poslední prezentující už mluvil nejenom nudně, ale i docela mizernou angličtinou. Výuka snad bude lepší. Docela jsme litoval, že jsem nechal na koleji polštář.
Jinak mám za sebou pár procházek do centra, do nejbližšího obchoďáku Rimi a taky jeden výběh. Výběh plánuju i na zítřejší večer. Jenom za cestu od vstupu na kolej do pokoje se mi ozvalo asi 6 Erasmáků, že by se přidali:-). Budem vypadat jak hodina tělocviku. Doufám, že se zase neztratíme. Dneska se mi povedlo vcelku dost zabloudit a z plánované půlhodiny byla hned hodina. Kolem školy jsou totiž mezi domy malé lesíky, ve kterých se běhá nádherně, člověk ale snadno ztratí orientaci.
Zítra mě čeká prohlídka Vilniusu s průvodcem a výkladem, na kterou se docela těším. Doufám, že nafotím nějaké hezké fotky a budu moct něco postnout na FB i poslat rodičům. Původně jsme chtěli zůstat v centru na nějaké to pivo a potom na párty v jednom klubu, ale myslím, že to oželím.
No a konečně jsem byl v menze. Jídlo za necelou dvacku je super. To, co jsem zatím měl, mi chutnalo. Vybíral jsem náhodně, prostě jsem si ukázal do lístku a udělal jsem dobře.
No a opět k cenám - pivo vyjde na nějakých 2-3 litas, vodka od 16 výš za půllitr, džus od 1,5, sladký koláček od 0,4 litas výš, 60cm bageta je zhruba za 1,2 litas... (litak je nějakých 7,5-8 Kč).Většina věcí stojí zhruba tolik, co u nás nebo trochu míň. Dražší je jenom uzenina a sýry, který stejně nepřichází bez lednice moc v úvahu.
No a docela se těším, až bude noc, kdy nebudu na nějaké párty a vyspím se. Zatím jsem tady nešel spát střízliv a dnešek není výjimkou:-). (BTW, omlouvám se za případný překlepy a nesmysly). Nicméně zatím se tu, aspoň co vím, nikdo nějak extra neopil. S výdrží je většina lidí celkem na štíru, ale dávají si pozor. Ale stejně nejde o to se strašlivě opít, jako spíš se seznámit, pokecat a tak. Slivovice moc nechutnala, ale plachetnici z Božkova si všichni pochvalovali.
Včerejší párty byla ve znamení průšvihu. Začali jsme na jednom pokoji, od tama pokračovali do společenské místnosti, protože nás bylo moc. Od tama nás vyhodil kolejdědek. Pokračovali jsme tak do společenské o pár pater výš, pak níž, pak k nám na pokoj, pak do sprch a tak nějak celkově po celým baráku. Kolejdědek několika lidem dokonce sebral kolejkarty a vypadal, že bude průšvih. Erasmáci nakonec průšvih moc neměli a karty jim vrátili, ale jeden kamarád Litevec asi má docela problém, který se řeší až na děkanátu. Každopádně jsme tak nějak hromadně nepochopili, proč tak trvali na nočním klidu a tak, když na celé koleji jsou jenom Erasmáci a všichni se účastnili té párty... Prostě divný...
Spoustu dojmů jsem určitě zapomněl, případně špatně popsal. Za poklesky v příspěvku se každopádně omlouvám, při psaní jsem byl unavený, opilý a v kuchyni, protože spolubydla měl návštěvu:-).
pondělí 23. srpna 2010
Adresa
A takhle kdyby mi někdo chtěl poslat pohled, tak může na adresu
Didlaukio gatve 57 - 1112B
LT - 08303 Vilnius
Lithuania.
Nejenom, že pohledy ocením a potěší mě, ale taky pošlu hned zpátky litevskej:-).
Didlaukio gatve 57 - 1112B
LT - 08303 Vilnius
Lithuania.
Nejenom, že pohledy ocením a potěší mě, ale taky pošlu hned zpátky litevskej:-).
První dojmy z Litvy
Po prvním dnu pobytu jsem si všiml několika věcí, které bych si rád zapsal.
Litevské počasí - po našem příjezdu bylo hezky, svítilo slunce a mohlo být k 25°C. Počasí se tady (zatím to vypadá) dokáže rychle měnit - než jsem zapnul na koleji notebook, změnilo se slunečné počasí na malou a krátkou přeháňku a než jsem se přihlásil na Fecebook, už zase svítilo slunce:-). Podle popisu a přirovnání a tak mi přijde dost podobné s typickým anglickým. Zatím.
Při nákupu se mi (zatím) zdálo, že je tu vcelku levno. Pár koláčků na snídani a krabice džusu mě vyšla na necelý tři litas, studentský lístek na bus stojí 1,25, plný 2,5. Na studentský lístek stačí ISIC, ale nelze ho využít po 10 hodině večer. Chci si vyřídit šalinkartu, ta stojí 22LTL měsíčně a určitě se vyplatí. Na začátek je člověk mobilnější a MHD pomáhá v orientaci, pak bude zima a pěšky se mi nebude chtít:-).
Na 10 hodinu večerní jsou tak nějak celkově zatížení - později neprodávají v obchodech alkohol, vůbec, ani trošku, ani jedno pivko. Prý na to mají zvláštní obchody, ve kterých si majitel postavil stolek a pár židlí a obchod tak může vydávat za bar:-). Skulinky v zákoně dokázali využít hezky:-). Nicméně kvůli tomu jsme včerejší seznamovací večer skončili asi o něco dřív. Doufám, že něco podobného dneska najdem ve městě:-).
Taky mi přijde nezvyklé nařízení, podle kterého se v celé Litvě nesmí 1. září prodávat alkohol. A to ani v obchodech, ani v hospodách, na diskotékách, prostě nikde. Údajně tak chtěla vláda omezit konzumaci alkoholu mladistvými na první školní den. Mladiství se tak opijí o den dřív:-).
Pro mě jako zákazníka je výhodou, že některé supermarkety jsou prý otevřené 24/7, tedy pořád. Zaměstnancům to nezávidím, ale sám nemůžu dočkat, až zjistím, kde je nejbližší.
Neznají tady večerní rozjezdy, poslední autobusy z centra jezdí těsně před 11 večer. Pak se prý paří do rána nebo se jede taxíkem:-). Ten vyjde, když se ví, který zavolat, na nějakých 15-20LTL, což při plným obsazení není tak moc. Na pěší cestu na kolej si zatím moc netroufám, přecejenom to tady neznám a je to nějakých 5 kilometrů, což je dostatek příležitostí se ztratit, obzvlášť pro mě. Navíc cesta, po které jezdí autobus a kterou bych možná poznal, kolem sebe nemá chodníky. Po paměti a podle toho, co je vidět z busu tak moc trefit nejde.
Centrum jsme včera moc neprošli, na popis je tedy docela brzo. To, co jsme z Vilniusu zatím viděli při průjezdech autobusem, připomíná každé jiné evropské město srovnatelné velikosti. Ostatně při příjezdu a v takových těch obytně-výrobních částech nejde poznat skoro ani Vídeň od Paříže, takže mi to přijde normální.
Konečně jsme si vzpomněl, co mi koleje připomínají - pražské koleje Hvězda. Vybavením, velikostí pokojů, kuchyňkama, sprchama, prostě vším. Tady jenom máme záchod a umyvadlo na pokoji:-).
No a litevské pivo - zatím jsem měl jenom Švekutys Chaplin, což je druh vcelku populárního piva speciálně vytvořený pro podnik, kde jsme včera večer seděli. Neodpustím si poznámku - nedokážu si představit něco jako Budějovický Budvar v úpravě pro A2 v Brně:-). Nebylo špatné, dobře pitelné, ale trochu nevýrazné - nebylo hořké ani sladké, prakticky nemělo říz, ale pít se dalo:-). Dneska si doufám trochu rozšířím obzory.
Nic moc dalšího mě nenapadá, tak až toho bude víc k zapsání...
Litevské počasí - po našem příjezdu bylo hezky, svítilo slunce a mohlo být k 25°C. Počasí se tady (zatím to vypadá) dokáže rychle měnit - než jsem zapnul na koleji notebook, změnilo se slunečné počasí na malou a krátkou přeháňku a než jsem se přihlásil na Fecebook, už zase svítilo slunce:-). Podle popisu a přirovnání a tak mi přijde dost podobné s typickým anglickým. Zatím.
Při nákupu se mi (zatím) zdálo, že je tu vcelku levno. Pár koláčků na snídani a krabice džusu mě vyšla na necelý tři litas, studentský lístek na bus stojí 1,25, plný 2,5. Na studentský lístek stačí ISIC, ale nelze ho využít po 10 hodině večer. Chci si vyřídit šalinkartu, ta stojí 22LTL měsíčně a určitě se vyplatí. Na začátek je člověk mobilnější a MHD pomáhá v orientaci, pak bude zima a pěšky se mi nebude chtít:-).
Na 10 hodinu večerní jsou tak nějak celkově zatížení - později neprodávají v obchodech alkohol, vůbec, ani trošku, ani jedno pivko. Prý na to mají zvláštní obchody, ve kterých si majitel postavil stolek a pár židlí a obchod tak může vydávat za bar:-). Skulinky v zákoně dokázali využít hezky:-). Nicméně kvůli tomu jsme včerejší seznamovací večer skončili asi o něco dřív. Doufám, že něco podobného dneska najdem ve městě:-).
Taky mi přijde nezvyklé nařízení, podle kterého se v celé Litvě nesmí 1. září prodávat alkohol. A to ani v obchodech, ani v hospodách, na diskotékách, prostě nikde. Údajně tak chtěla vláda omezit konzumaci alkoholu mladistvými na první školní den. Mladiství se tak opijí o den dřív:-).
Pro mě jako zákazníka je výhodou, že některé supermarkety jsou prý otevřené 24/7, tedy pořád. Zaměstnancům to nezávidím, ale sám nemůžu dočkat, až zjistím, kde je nejbližší.
Neznají tady večerní rozjezdy, poslední autobusy z centra jezdí těsně před 11 večer. Pak se prý paří do rána nebo se jede taxíkem:-). Ten vyjde, když se ví, který zavolat, na nějakých 15-20LTL, což při plným obsazení není tak moc. Na pěší cestu na kolej si zatím moc netroufám, přecejenom to tady neznám a je to nějakých 5 kilometrů, což je dostatek příležitostí se ztratit, obzvlášť pro mě. Navíc cesta, po které jezdí autobus a kterou bych možná poznal, kolem sebe nemá chodníky. Po paměti a podle toho, co je vidět z busu tak moc trefit nejde.
Centrum jsme včera moc neprošli, na popis je tedy docela brzo. To, co jsme z Vilniusu zatím viděli při průjezdech autobusem, připomíná každé jiné evropské město srovnatelné velikosti. Ostatně při příjezdu a v takových těch obytně-výrobních částech nejde poznat skoro ani Vídeň od Paříže, takže mi to přijde normální.
Konečně jsme si vzpomněl, co mi koleje připomínají - pražské koleje Hvězda. Vybavením, velikostí pokojů, kuchyňkama, sprchama, prostě vším. Tady jenom máme záchod a umyvadlo na pokoji:-).
No a litevské pivo - zatím jsem měl jenom Švekutys Chaplin, což je druh vcelku populárního piva speciálně vytvořený pro podnik, kde jsme včera večer seděli. Neodpustím si poznámku - nedokážu si představit něco jako Budějovický Budvar v úpravě pro A2 v Brně:-). Nebylo špatné, dobře pitelné, ale trochu nevýrazné - nebylo hořké ani sladké, prakticky nemělo říz, ale pít se dalo:-). Dneska si doufám trochu rozšířím obzory.
Nic moc dalšího mě nenapadá, tak až toho bude víc k zapsání...
neděle 22. srpna 2010
Cesta a první den v Litvě
Tak už jsem konečně dorazil na místo!
Ale vezmu to popořádku, od cesty na místo. Do Prahy mě nakonec odvezli rodiče autem. Je to pohodlnější, viděli mě o pár hodin dýl a navíc, kdyby mi odmítli převzít k přepravě druhou tašku, můžou jí vzít zpátky domů a poslat mi obsah poštou.
K Florenci jsme dorazili s hezkou rezervou a stihli jsme tak i večeři. Já jsme nemohl vynechat guláš a pivo, na rozloučení s českou kuchyní.
Autobus dorazil asi o třičtvrtě hodiny později a místo německého dopravce nás vezli Litevci. Ti neuměli ani česky, ani anglicky, ani německy a podle všeho ani pořádně polsky. Přesto se se všemi vcelku domluvili. Druhé zavazadlo mi naštěstí vzali za příplatek 6 EUR do autobusu. Drobný zpátky nám vraceli celou cestu až do Kaunasu a nechali si jízdenky. Po chvilce loučení se tak mohlo vyrazit. Seděli jsme v patrovém autobuse hned na prvních sedačkách. Spodní patro si zabrali řidiči a na každé sedačce seděl jeden Polák, naprosto neochotný uhnout, odsunout si svoji kopu věcí nebo si snad přesednout (byť k příbuznému) a udělat místo dvěma. Těsně za Prahou si nás na půl hodinky zastavili policajti a zpoždění tak vesele rostlo. Řidiči se jej snažili po cestě dohnat, třeba tím, že za 21 hodin cesty zastavili třikrát na záchod, dvě přestávky tak naprosto ignorovali. Obzvlášť doba od půlnoci do 8 ráno byla nezvykle dlouhá:-). Na místo jsme dojeli nakonec jenom o pár minutek později. Na nádraží nás už čekal Martynos, jeden z mentorů. Okamžitě nás poznal podle Facebooku:-). Pomohl nám najít směnárnu, vyměnit si pár peněz a zavolal nám taxíka na koleje. Cesta přes celý Vilnius vyšla na 28 LTL, tedy nějakých 210,-Kč. Po příjezdu na kolej nám pomohl podepsat ubytovací smlouvu, pomohl s věcma, ukázal pokoje i patro a zmizel. Měli jsme tak 2 hodiny na vybalení a sprchu a šlo se do města. Nakonec jsme vyrazili asi o hodinu později, protože postupně přijížděli další a další Erasmáci a čekalo se na ně.
Do města to je necelou půlhodinku autobusem. Vystoupili jsme u Katedrály (mimochodem, nádherná) a vyrazili na jídlo a pivko do Chaplina. Celý podnik je pravděpodobně vcelku oblíbený a tak vůbec free, cool a in. Jde vlastně o zajímavě řešenou letní zahrádku s dobrou kuchyní, DJem a ToiToikama:-). Po jídle jsme si chtěli jít ještě něco nakoupit na snídani a hlavně se jít vyspat. Odešli jsme tak trochu narychlo a chaoticky. Vyhlídnutý supermarket zavíral v neděli jinak, než jsme mysleli, tak jsme to vzdali, sedli na autobus a jeli na kolej. Po cestě jsme ale viděli jeden otevřený, rychle jsme vystoupili, ještě rychleji nakoupili a za půl hodinky jsme nasedali do dalšího. Nějak jsme si nevšimli, že je rozdíl mezi trasou autobusu č. 10 a trolejbusu č. 10 a trošku si zajeli. Naštěstí jeden z nás uměl trochu litevsky a vyptal přestup i cestu na kolej.
Kolem 11 hodin místního času jsem dorazil unavený a ospalý na kolej s předsevzetím připsat něco na blog a odpovědět na maily a zprávy. Zítra nás čeká nákup zbylých drobností, jako je toaletní papír, čistící prostředky, nějaký jídlo a tak. Odpoledne pak plánujeme projít Užupis, podle popisu poněkud alternativní část města, plnou umělců, kavárniček a tak. Někdy mezitím si chci nafotit koleje, připsat sem zbylý dojmy, najít si nějakej jízdní řád do mobilu...
PS: Zvěsti nelhaly, Litevky jsou fakt krásné:-).
Ale vezmu to popořádku, od cesty na místo. Do Prahy mě nakonec odvezli rodiče autem. Je to pohodlnější, viděli mě o pár hodin dýl a navíc, kdyby mi odmítli převzít k přepravě druhou tašku, můžou jí vzít zpátky domů a poslat mi obsah poštou.
K Florenci jsme dorazili s hezkou rezervou a stihli jsme tak i večeři. Já jsme nemohl vynechat guláš a pivo, na rozloučení s českou kuchyní.
Autobus dorazil asi o třičtvrtě hodiny později a místo německého dopravce nás vezli Litevci. Ti neuměli ani česky, ani anglicky, ani německy a podle všeho ani pořádně polsky. Přesto se se všemi vcelku domluvili. Druhé zavazadlo mi naštěstí vzali za příplatek 6 EUR do autobusu. Drobný zpátky nám vraceli celou cestu až do Kaunasu a nechali si jízdenky. Po chvilce loučení se tak mohlo vyrazit. Seděli jsme v patrovém autobuse hned na prvních sedačkách. Spodní patro si zabrali řidiči a na každé sedačce seděl jeden Polák, naprosto neochotný uhnout, odsunout si svoji kopu věcí nebo si snad přesednout (byť k příbuznému) a udělat místo dvěma. Těsně za Prahou si nás na půl hodinky zastavili policajti a zpoždění tak vesele rostlo. Řidiči se jej snažili po cestě dohnat, třeba tím, že za 21 hodin cesty zastavili třikrát na záchod, dvě přestávky tak naprosto ignorovali. Obzvlášť doba od půlnoci do 8 ráno byla nezvykle dlouhá:-). Na místo jsme dojeli nakonec jenom o pár minutek později. Na nádraží nás už čekal Martynos, jeden z mentorů. Okamžitě nás poznal podle Facebooku:-). Pomohl nám najít směnárnu, vyměnit si pár peněz a zavolal nám taxíka na koleje. Cesta přes celý Vilnius vyšla na 28 LTL, tedy nějakých 210,-Kč. Po příjezdu na kolej nám pomohl podepsat ubytovací smlouvu, pomohl s věcma, ukázal pokoje i patro a zmizel. Měli jsme tak 2 hodiny na vybalení a sprchu a šlo se do města. Nakonec jsme vyrazili asi o hodinu později, protože postupně přijížděli další a další Erasmáci a čekalo se na ně.
Do města to je necelou půlhodinku autobusem. Vystoupili jsme u Katedrály (mimochodem, nádherná) a vyrazili na jídlo a pivko do Chaplina. Celý podnik je pravděpodobně vcelku oblíbený a tak vůbec free, cool a in. Jde vlastně o zajímavě řešenou letní zahrádku s dobrou kuchyní, DJem a ToiToikama:-). Po jídle jsme si chtěli jít ještě něco nakoupit na snídani a hlavně se jít vyspat. Odešli jsme tak trochu narychlo a chaoticky. Vyhlídnutý supermarket zavíral v neděli jinak, než jsme mysleli, tak jsme to vzdali, sedli na autobus a jeli na kolej. Po cestě jsme ale viděli jeden otevřený, rychle jsme vystoupili, ještě rychleji nakoupili a za půl hodinky jsme nasedali do dalšího. Nějak jsme si nevšimli, že je rozdíl mezi trasou autobusu č. 10 a trolejbusu č. 10 a trošku si zajeli. Naštěstí jeden z nás uměl trochu litevsky a vyptal přestup i cestu na kolej.
Kolem 11 hodin místního času jsem dorazil unavený a ospalý na kolej s předsevzetím připsat něco na blog a odpovědět na maily a zprávy. Zítra nás čeká nákup zbylých drobností, jako je toaletní papír, čistící prostředky, nějaký jídlo a tak. Odpoledne pak plánujeme projít Užupis, podle popisu poněkud alternativní část města, plnou umělců, kavárniček a tak. Někdy mezitím si chci nafotit koleje, připsat sem zbylý dojmy, najít si nějakej jízdní řád do mobilu...
PS: Zvěsti nelhaly, Litevky jsou fakt krásné:-).
pátek 13. srpna 2010
Balení, stěhování...
Dneska jsem opět trochu pokročil v přípravách na odjezd, ikdyž ne úplně tak, jak bych si představoval.
Pokoušel jsem se vyměnit si do Litvy nějaké peníze. Aspoň pár desítek Litai (1LTL = 7,5-8,-Kč)do začátku se vždycky hodí. Ocitnout se v cizím městě bez místní měny není moc dobrý nápad a spoléhat se na EURa se mi moc nechce - snad všude na světě nabízí přímo obchodníci nevýhodné kurzy, vrací kdovíjak a tak vůbec to není ideální řešení. A shánět se po výstupu z autobusu hned po směnárně se mi taky chtít určitě nebude. Chtěl jsem si projít směnárny na České a doufal, že mi někde nabídnou nějaký rozumný kurz. Moje ČSOB byla mimo hru, jednak kvůli tradičně strašlivým kurzům a poplatkům, druhak kvůli tomu, že nešel proud, od nás na Hvězdové až prý snad po fakultu na Veveří, banky tudíž zavřely. Prošel jsem tak všech asi 18 směnáren, co jsou od výkopů před Ústavním soudem až po nádraží a naprosto nikde Litai neměli. Vyměnil jsem si tak aspoň všech 40 zlotých, co měl jeden směnárník u sebe, na cestu Polskem. Nechtělo se mi dál nic hledat, tak jsem se rozhodl výměnu odložit na příští týden do Přerova. Snad doma mít budou nebo mi je aspoň zkusí sehnat...
Aby toho nebylo málo, zjistil jsem, že zasílání věcí do Litvy asi nebude tak jednoduchý, jak jsem si myslel. Nechal jsem si propočítat cenu 10kg balíku z Čech do Litvy s Českou poštou a došel jsem k ceně přes 1000,-Kč. Nevím proč, ale jsem přesvědčený o tom, že ještě v zimě mi vypočítali míň než polovinu. Na tohle se tak budu muset ještě pořádně podívat...
Taky jsem si vyzvedl nový foťák. Jeden digiťák už sice mám, ale nějak se mi nechtělo ho s sebou vozit. Můj ultrazoom Fuji FinePix s8000fd sice dělá krásný fotky, zoom má až do sousední vesnice a širokoúhlý objektiv taky není k zahození, ale taky není z nejlehčích, vyžaduje velkou brašnu a 4 AA baterky s obří nabíječkou. Na častý, běžný a pohotový focení to tak není nic moc... Přikoupil jsem si CASIO Exilim ZOOM EX-Z33. Zatím jsem neměl moc možnost ho vyzkoušet, ale na první pohled nevypadá zle. Kvalita provedení, funkce a tak nějak všechno odpovídá ceně, tedy lowendu, ale na běžné focení bohatě stačí. Alza.cz, přes kterou jsem ho kupoval, překvapila rychlostí, s jakou byl nachystán - včera večer jsem za 5 minut 8 večer dokončil objednávku, dneska od 9 ráno na mě čekal na výdejně na Nových Sadech. Zaplatit stačilo v automatu (to jsem ještě neviděl) a za minutku jsem byl venku i s foťákem... Karty můžu použít z ultrazoomu a pouzdro jsem nějaký našel. Není sice přímo na foťák, ale bude stačit. Docela lituju, že jsem si nechal proklouznout DSC W-180 od Sony, kterou jsme ještě v zimě měli v Datartu v sadě s náhradní baterkou, kartou a pouzdrem skoro za stejný peníze jako je teď bez nich. Koupil jsme ho tehdy rodičům a ti si jej nemůžou vynachválit - fotí hezky, je malý, baterka vydrží, je kovový, takže snese i trochu surovější zacházení... Prostě škoda.
No a pořád rozmýšlím, jestli si koupit pro jistotu i nový telefon. Můj SonyEricsson D750 (aneb Tweety:-)) není z nejmladších a už ani nejspolehlivějších... Zatím mě nejvíc zaujal HTC Wildfire. Jenom jsi nejsem jistý, jestli je dobrý nápad vyhodit před odjezdem přes 6.000 za nový telefon... Kdyby Tweety nevydržel, vždycky si můžu něco koupit na místě... Asi mě jenom pálí vysokej stav účtu, kam mi přibyl grant:-).
Včera jsem taky odpracoval svou (dost možná) poslední směnu v Datartu. Na rozlučku byla víc než typická - chaos, stres, nervy v kýblu a krom skladničení jsem si vyzkoušel opět i reklamace a prodej. Kupodivu jsem to nešel nikam zapít, doufám, že to doženu aspoň po příjezdu:-). Zatím jenom nevím, jestli si přeju, aby měli větší štěstí na brigádníky, než doteď a sehnali za mě pořádnou náhradu nebo aby to šlo dál pořád stejně a já se mohl po příjezdu vrátit:-).
No a pohrál jsem si teď s šablonou blogu a přidal sekci odkazů s odkazem na Lucčin blog. Ten je rozhodně mým nejlepším zdrojem informací o Litvě a Erasmu vůbec:-).
Za chvilku se odstěhuju z Brna, ikdyž jenom dočasně. Nevěřil bych, kolik se mi povedlo nashromáždit tady věcí. Zatím to vypadá na tři sportovní kabely, pytel s peřinama, oblek, zimní kabát... Ještě štěstí, že se na přelomu ledna a února vracím zpátky a nemusím stěhovat nábytek, mikrovlnku a podobný velký věci.
Tak jdu prohlídnout všechny skříně, jestli jsem někde něco nezapomněl a ahoj Brno...
Pokoušel jsem se vyměnit si do Litvy nějaké peníze. Aspoň pár desítek Litai (1LTL = 7,5-8,-Kč)do začátku se vždycky hodí. Ocitnout se v cizím městě bez místní měny není moc dobrý nápad a spoléhat se na EURa se mi moc nechce - snad všude na světě nabízí přímo obchodníci nevýhodné kurzy, vrací kdovíjak a tak vůbec to není ideální řešení. A shánět se po výstupu z autobusu hned po směnárně se mi taky chtít určitě nebude. Chtěl jsem si projít směnárny na České a doufal, že mi někde nabídnou nějaký rozumný kurz. Moje ČSOB byla mimo hru, jednak kvůli tradičně strašlivým kurzům a poplatkům, druhak kvůli tomu, že nešel proud, od nás na Hvězdové až prý snad po fakultu na Veveří, banky tudíž zavřely. Prošel jsem tak všech asi 18 směnáren, co jsou od výkopů před Ústavním soudem až po nádraží a naprosto nikde Litai neměli. Vyměnil jsem si tak aspoň všech 40 zlotých, co měl jeden směnárník u sebe, na cestu Polskem. Nechtělo se mi dál nic hledat, tak jsem se rozhodl výměnu odložit na příští týden do Přerova. Snad doma mít budou nebo mi je aspoň zkusí sehnat...
Aby toho nebylo málo, zjistil jsem, že zasílání věcí do Litvy asi nebude tak jednoduchý, jak jsem si myslel. Nechal jsem si propočítat cenu 10kg balíku z Čech do Litvy s Českou poštou a došel jsem k ceně přes 1000,-Kč. Nevím proč, ale jsem přesvědčený o tom, že ještě v zimě mi vypočítali míň než polovinu. Na tohle se tak budu muset ještě pořádně podívat...
Taky jsem si vyzvedl nový foťák. Jeden digiťák už sice mám, ale nějak se mi nechtělo ho s sebou vozit. Můj ultrazoom Fuji FinePix s8000fd sice dělá krásný fotky, zoom má až do sousední vesnice a širokoúhlý objektiv taky není k zahození, ale taky není z nejlehčích, vyžaduje velkou brašnu a 4 AA baterky s obří nabíječkou. Na častý, běžný a pohotový focení to tak není nic moc... Přikoupil jsem si CASIO Exilim ZOOM EX-Z33. Zatím jsem neměl moc možnost ho vyzkoušet, ale na první pohled nevypadá zle. Kvalita provedení, funkce a tak nějak všechno odpovídá ceně, tedy lowendu, ale na běžné focení bohatě stačí. Alza.cz, přes kterou jsem ho kupoval, překvapila rychlostí, s jakou byl nachystán - včera večer jsem za 5 minut 8 večer dokončil objednávku, dneska od 9 ráno na mě čekal na výdejně na Nových Sadech. Zaplatit stačilo v automatu (to jsem ještě neviděl) a za minutku jsem byl venku i s foťákem... Karty můžu použít z ultrazoomu a pouzdro jsem nějaký našel. Není sice přímo na foťák, ale bude stačit. Docela lituju, že jsem si nechal proklouznout DSC W-180 od Sony, kterou jsme ještě v zimě měli v Datartu v sadě s náhradní baterkou, kartou a pouzdrem skoro za stejný peníze jako je teď bez nich. Koupil jsme ho tehdy rodičům a ti si jej nemůžou vynachválit - fotí hezky, je malý, baterka vydrží, je kovový, takže snese i trochu surovější zacházení... Prostě škoda.
No a pořád rozmýšlím, jestli si koupit pro jistotu i nový telefon. Můj SonyEricsson D750 (aneb Tweety:-)) není z nejmladších a už ani nejspolehlivějších... Zatím mě nejvíc zaujal HTC Wildfire. Jenom jsi nejsem jistý, jestli je dobrý nápad vyhodit před odjezdem přes 6.000 za nový telefon... Kdyby Tweety nevydržel, vždycky si můžu něco koupit na místě... Asi mě jenom pálí vysokej stav účtu, kam mi přibyl grant:-).
Včera jsem taky odpracoval svou (dost možná) poslední směnu v Datartu. Na rozlučku byla víc než typická - chaos, stres, nervy v kýblu a krom skladničení jsem si vyzkoušel opět i reklamace a prodej. Kupodivu jsem to nešel nikam zapít, doufám, že to doženu aspoň po příjezdu:-). Zatím jenom nevím, jestli si přeju, aby měli větší štěstí na brigádníky, než doteď a sehnali za mě pořádnou náhradu nebo aby to šlo dál pořád stejně a já se mohl po příjezdu vrátit:-).
No a pohrál jsem si teď s šablonou blogu a přidal sekci odkazů s odkazem na Lucčin blog. Ten je rozhodně mým nejlepším zdrojem informací o Litvě a Erasmu vůbec:-).
Za chvilku se odstěhuju z Brna, ikdyž jenom dočasně. Nevěřil bych, kolik se mi povedlo nashromáždit tady věcí. Zatím to vypadá na tři sportovní kabely, pytel s peřinama, oblek, zimní kabát... Ještě štěstí, že se na přelomu ledna a února vracím zpátky a nemusím stěhovat nábytek, mikrovlnku a podobný velký věci.
Tak jdu prohlídnout všechny skříně, jestli jsem někde něco nezapomněl a ahoj Brno...
pondělí 9. srpna 2010
Dva týdny před odjezdem.
Do mého odjezdu do Litvy mi zbývají už jenom dva týdny a celý půlroční pobyt tak začíná nabírat docela konkrétní rysy. Pár z nich tak stojí za zápis.
Už mám pojištění, od Generali, na celou dobu za nějakých 2.500,-Kč, plus mínus nějaká koruna. Dokonce mám v ceně i pojištění zavazadel a odpovědnosti. Údajně by se mi mělo vztahovat i na ztrátu věcí během pobytu, třeba z kolejí a tak. To je věc, kterou člověk docela ocení, přecejenom stát se může cokoliv. Sjednání se nakonec obešlo bez návštěvy pobočky, což znamenalo nejenom úsporu času, ale taky pár procent slevy. Smlouva a kartičky mi došly mailem, peníze jsem poslal přes účet a tak si stačí všechno vytisknout a přidat k další kopě papírů ve složce. Pro srovnání, Česká nabízí prakticky totéž za, tuším, 3.500,-Kč, další pojišťovny, co jsem našel, nabízí totéž nad 4.000,-Kč.
Taky mi došlo rozhodnutí o přidělení krajského stipendia, nakonec mi dali nějaký 3.000,- na měsíc pobytu, což není vůbec špatný. Jenom je škoda, že příslušná smlouva bude připravená až dva dny po mém odjezdu, takže budu muset někoho otravovat s plnou mocí a cestou do Olomouce. Peníze mají přijít do dvou týdnů po podpisu. Taky už docela vyhlížím první část grantu. Podle toho, co mi říkal český koordinátor, bych peníze měl mít ještě před svým odjezdem, což by bylo super. Docela rád bych si ještě tady koupil nějaký nový foťák, ideálně takový, co neváží půl kila, nemá 50 funkcí, které skoro nevyužiju a díky olbřímímu objektivu s optickou stabilizací se nemusí nosit v brašně velikosti menšího batohu (Ano, opravdu lituju, že jsem si koupil ultrazoom). A na to by se grant hodil.
No a pomalu se začínám loučit s kamarády a známými. Rozlučka s většinou Přerováků proběhla minulý týden, podle toho, co si pamatuju, byla vydařená... Bohužel toho nějak moc není. O něco méně bylo vydařené ráno po ní, před odjezdem na Vltavu. Přecejenom, poslední dobou poněkud zanedbávám trénink výdrže a baterie režných, co se předemnou znenadání večer objevila, zanechala následky. Mám obavy, že na Erasmu budu prvních pár dní docela zaostávat... Upřímně doufám, že prvních pár večírků se budu držet pod 10 čárek na lístku.
Sjíždění Vltavy potom beru jako rozlučku s většinou právníků. Škoda, že jsme museli skončit dřív kvůli počasí, bylo to super ale konkrétně nebudu zmiňovat, jestli ti to pomůže (nemohl jsem si odpustit:-)). No a dál mě čeká ještě pár rozluček, poslední dvě směny v Datartu, výlet na Mácháč, balení a odjezd...
Taky už začínají ožívat budoucí spolužáci. Facebook se tady opět osvědčil, přátel a nočních konverzací s lidma z půlky Evropy přibývá. Dokonce až natolik, že mám obavy, abych se z opakujících se dotazů "Where are you from?", "Where is that?" a "What room do you stay in at the Dorm?", neosypal... Poněkud taky roste mé, poslední dobou notně pošramocené, sebevědomí v angličtině. Už teď vím, že rozhodně nebudu mít největší problémy se domluvit:-). No a zbývá mi ještě pořádná zásoba Top Gearu, takže aspoň rozumět budu perfektně:-).
No a taky se mi podařilo dořešit moje druhé studium na FSS. Bohužel mi nikdo z vyučujících nevyšel vstříc a neumožnil mi absolvovat jejich předmět dálkově. Ve svém prvním semestru jsem si tak nezapsal ani jediný předmět a budu to dohánět na jaře a další rok na podzim. Pověst FSS jako školy, kam půlka oborů chodí jenom na kafe do Krmítka tak šeredně selhala...
I tak si ale pořád moc neuvědomuju, že za pár dnů odjedu na půl roku pryč, neuvidím prakticky nikoho ze svých známých, kamarádů nebo rodiny a tak vůbec nic moc povědomého. Nutno podotknout, že moje litevská mentorka mi příjezd opravdu hodně usnadňuje, myslím, že mě při příjezdu nic moc nepřekvapí...
I tak mám ale pořád silnější pocit, že to bude stát za to:-).
Už mám pojištění, od Generali, na celou dobu za nějakých 2.500,-Kč, plus mínus nějaká koruna. Dokonce mám v ceně i pojištění zavazadel a odpovědnosti. Údajně by se mi mělo vztahovat i na ztrátu věcí během pobytu, třeba z kolejí a tak. To je věc, kterou člověk docela ocení, přecejenom stát se může cokoliv. Sjednání se nakonec obešlo bez návštěvy pobočky, což znamenalo nejenom úsporu času, ale taky pár procent slevy. Smlouva a kartičky mi došly mailem, peníze jsem poslal přes účet a tak si stačí všechno vytisknout a přidat k další kopě papírů ve složce. Pro srovnání, Česká nabízí prakticky totéž za, tuším, 3.500,-Kč, další pojišťovny, co jsem našel, nabízí totéž nad 4.000,-Kč.
Taky mi došlo rozhodnutí o přidělení krajského stipendia, nakonec mi dali nějaký 3.000,- na měsíc pobytu, což není vůbec špatný. Jenom je škoda, že příslušná smlouva bude připravená až dva dny po mém odjezdu, takže budu muset někoho otravovat s plnou mocí a cestou do Olomouce. Peníze mají přijít do dvou týdnů po podpisu. Taky už docela vyhlížím první část grantu. Podle toho, co mi říkal český koordinátor, bych peníze měl mít ještě před svým odjezdem, což by bylo super. Docela rád bych si ještě tady koupil nějaký nový foťák, ideálně takový, co neváží půl kila, nemá 50 funkcí, které skoro nevyužiju a díky olbřímímu objektivu s optickou stabilizací se nemusí nosit v brašně velikosti menšího batohu (Ano, opravdu lituju, že jsem si koupil ultrazoom). A na to by se grant hodil.
No a pomalu se začínám loučit s kamarády a známými. Rozlučka s většinou Přerováků proběhla minulý týden, podle toho, co si pamatuju, byla vydařená... Bohužel toho nějak moc není. O něco méně bylo vydařené ráno po ní, před odjezdem na Vltavu. Přecejenom, poslední dobou poněkud zanedbávám trénink výdrže a baterie režných, co se předemnou znenadání večer objevila, zanechala následky. Mám obavy, že na Erasmu budu prvních pár dní docela zaostávat... Upřímně doufám, že prvních pár večírků se budu držet pod 10 čárek na lístku.
Sjíždění Vltavy potom beru jako rozlučku s většinou právníků. Škoda, že jsme museli skončit dřív kvůli počasí, bylo to super ale konkrétně nebudu zmiňovat, jestli ti to pomůže (nemohl jsem si odpustit:-)). No a dál mě čeká ještě pár rozluček, poslední dvě směny v Datartu, výlet na Mácháč, balení a odjezd...
Taky už začínají ožívat budoucí spolužáci. Facebook se tady opět osvědčil, přátel a nočních konverzací s lidma z půlky Evropy přibývá. Dokonce až natolik, že mám obavy, abych se z opakujících se dotazů "Where are you from?", "Where is that?" a "What room do you stay in at the Dorm?", neosypal... Poněkud taky roste mé, poslední dobou notně pošramocené, sebevědomí v angličtině. Už teď vím, že rozhodně nebudu mít největší problémy se domluvit:-). No a zbývá mi ještě pořádná zásoba Top Gearu, takže aspoň rozumět budu perfektně:-).
No a taky se mi podařilo dořešit moje druhé studium na FSS. Bohužel mi nikdo z vyučujících nevyšel vstříc a neumožnil mi absolvovat jejich předmět dálkově. Ve svém prvním semestru jsem si tak nezapsal ani jediný předmět a budu to dohánět na jaře a další rok na podzim. Pověst FSS jako školy, kam půlka oborů chodí jenom na kafe do Krmítka tak šeredně selhala...
I tak si ale pořád moc neuvědomuju, že za pár dnů odjedu na půl roku pryč, neuvidím prakticky nikoho ze svých známých, kamarádů nebo rodiny a tak vůbec nic moc povědomého. Nutno podotknout, že moje litevská mentorka mi příjezd opravdu hodně usnadňuje, myslím, že mě při příjezdu nic moc nepřekvapí...
I tak mám ale pořád silnější pocit, že to bude stát za to:-).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)