Baltic trip!

Tak jsem se právě vrátil z výletu po Pobaltí a rovnou si všechno napíšu, než to pozapomínám a než se zážitky poztrácí v záplavě dalších.
Já, Kuba, Marija a Teresa jsme se před pár dny dohodli, že uskutečníme Baltic trip, který vloni naplánovala a vymyslela Lucka.
Dva dny předem jsme si chtěli obhlídnout autopůjčovny a zarezervovat nějaký vhodný a hlavně výhodný auto. Bohužel, všechny ty, které jsme měli vyhlídnuté, smrděly podvodem, nefungovaly nebo měly všechna auta rozpůjčovaná. Nakonec nám v jedné cestovce, která sídlila už pěkně dlouho na místě jedné půjčovny (aneb aktualizace webových stránek politevsku), dali seznam čísel na autopůjčovny. Hned v první z volaných nám nabídli pár aut a poslali odkaz na web. Tam jsme vybrali to nejlevnější a největší - Saab 9-3 z roku 1998.
Ve středu ráno jsme s Terkou dorazili k půjčovně, dočkali se půjčovníka, vyplnili pár papírů a vyrazili k autu. Tam nás čekal špinavý stařičký Saab, který v Terce vzbudil strach a ve mě přinejmenším respekt. Žádné ABS, ESP, SRS, posilovač, prostě nic. Za to klimatizace, rádio, komplikovaný systém startování, příslib spotřeby tanku, obří kufr, 2,3litrový benzínový motor a spousta místa všude.
Hned odjezd byl veselý, když jsem si nezapamatoval startovací proceduru a na pokusy nastartovat auto s obřím motorem vypráskal celou baterku. Půjčovník naštěstí přispěchal s rychlonabíječkou, znovu mi vysvětlil postup mohlo se vyrazit. Za neustálého Terčiného vykecávání a navigování na úplně nesmyslnej směr jsem zahájil boj s řízením auta. Po chvíli bloudění Vilniusem jsme dorazili ke koleji, kde nás již nervozně očekávali ostatní. Ty Terka bohatě zásobila historkami o strašlivém stavu auta. Na klidu mi tak nepřidala ani série nervozních SMS na telefon, které mi permanentně rušily navigační aplikaci.
Po naložení se ale mohlo vyrazit směrem na Rigu. Trvalo jen pár kilometrů a s autem jsem se sžil. Ani jsem si nepovšiml jak a byli jsme před Rigou, u koncentračního tábora v Salaspilisu. Po krátké prohlídce v deštíku jsme vyrazili do samotné Rigy.
Po chvilce jsme objevili náš zabookovaný hostel, zaparkovali a vyrazili projít centrum. Viděli jsme tak všechny tři hlavní kostely, náměstí, prezidentský palác a pevnost, Maorský dům, Tři bratry a bezpočet uliček, zákoutí a skrytých míst. Během pár hodin jsme viděli to nejdůležitější, šli se ubytovat a vyrazili na procházku noční Rigou. No a taky někam na jídlo. Riga mi přišla hezčí a zajímavější než Vilnius. Centrum je sice kompaktnější a menší, než je Vilniuské, na druhou stranu není rušeno dopravou a působí tak poněkud příjemněji.
Hostel byl v samotném centru města. Za noc jsme zaplatili 6 Eur, byli jsme v obrovském poloprázdném pokoji a ve společenské místnosti už čekal filmový večer s nějakou americkou akční řežbou. Kolem 11 jsme unavení šli spát, abychom ráno brzo vstali a vyrazili dál na cestu. V ceně nás ještě čekala snídaně, já si dal tousty s marmeládou, černý čaj a pomerančový a jablkový džus.
Ráno nás čekala prohlídka zbylých částí Rigy, v první řadě tedy televizní věže. Za 2 laty jsme si poslechli výklad o historii Lotyšska, Rigy i věže, pokochali se výhledem, vyfotili se s kdečím a kdekým a vyrazili jsme dále na cestu. Z Rigy jsme pokračovali do Jurmuly, přímořského střediska kousek od Rigy. Prohlédli jsme si městečko, prošli se po pláži, nakoupili suvenýry a vyrazili dále, do Siguldy na hranici národního parku Gauja. Tam jsme si prohlédli všechny tři místní hrady, lanovku nad údolím řeky Gauji a samotné městečko. Pobavili jsme se také skutečností, že Sigulda je vyhlášeným lyžařským střediskem. V Pobaltí, kde má nejvyšší kopec nějakých 318m n.m. je to opravdu spíš vtip. Dále jsme pokračovali do Césis, kde nás čekaly opět rozvaliny hradu, překvapivě velikého. Bohužel jsme dorazili pozdě na prohlídku vnitřních částí hradu. Nicméně samotný hrad údajně neskrývá nijak zvlášť nezvyklé sbírky ani pohledy, takže jsme dle průvodce o nic moc nepřišli.
Pokračovali jsme dále k pobřeží prohlédnout si červené pískovcové útvary rozryté mořem do národního parku u Lembuži. Zde jsme se vydali k pobřeží na pláž, těsně po západu slunce. Jak jsem sám zjistil, ony útvary nejsou tak úplně písečné, jako spíš bahnité a kluzké. Vzorek bláta jsem si tak odnášel na zadku až do hostelu v Tartu. V Tartu nás čekal malý hostel v centru města, noc za 10EUR. Opět jsme měli štěstí a našli hostel hned na první pokus, bez bloudění. Měli jsme čtyřlůžkový pokoj sami pro sebe, sociální zařízení společné na chodbě. V hostelu byly obsazeny jen dva další pokoje, takže to bylo bez problémů.
Ráno jsme si prošli Parnu a jeho přístav, zbytky opevnění a Tallinnskou bránu a mohli vyrazit dál, do Virtsu na trajekt na estonské ostrovy Muhu a Saaremaa.
Tam jsme si prohlédli místní pevnosti, pobřeží, vesničky, větrný mlýn, kostely, hlavní město ostrovů a projeli je napříč, křížem krážem.
Z ostrovů jsme pokračovali k Haapsalu, kde jsme si opět prohlédli hrad/pevnost a pokračovali do Tallinnu.
Do Tallinnu jsme dorazili tradičně večer po setmění. I tak jsme našli hostel v centru do 10 EUR s parkováním během pár minut. Nás měl podobu běžného bytu, upraveného na hostel - spousta postelí, všude mapy, plakáty, cedulky a deníky se vzkazy ostatním cestovatelům... Třešničkou na dortu byla sauna s obrovskou vanou. Místo ní jsme však upřednostnili procházku nočním Tallinnem, na které jsme potkali skupinu Erasmáků z Kaunasu s českou účastí:-). Češi se povinně odtrhli na pivo do Švejkovy hospody (Krušovice:-)). Po družbě jsme šli na hostel spát, abychom brzo ráno prošli spící sobotní Tallinn. Jak se rozednívalo, ulice se plnily unavenými turisty. Krom procházky centrem k prezidentskému a vládnímu paláci, cechovním budovám, sídle Hansy, staré Lékárně, univerzitě a mnoha dalším jsme zašli do věže Kiek in den Kook (nebo jak se to píše) a prohlédli si zpřístupněnou část Tallinnského podzemí.
Po prohlídce se pokračovalo dále, do středobodu celé výpravy - Kundy. v Kundě sice opravdu vůbec nic není, ale přecejenom jsme si cestu odpustit nemohli:-).
Z Kundy jsme pokračovali do Rakvere prohlédnout si zříceninu hradu a sochu vyhynulého taura, kde jsme se rozhodovali, jak dál - buď jet k Čudskému jezeru, oželet případné zastávky na cestě do Vilniusu a pravděpodobně se vracet v neděli velmi pozdě, nebo oželet vcelku nudné Čudské jezero a jet dál vnitrozemím. Vyhrála druhá možnost.
Ještě týž den jsme tak nocovali v Tartu. Zde nás cestovatelské štěstí opustilo. nenašli jsme žádné ubytování za rozumnou cenu, vyhrála tak možnost přespat v autě. Opět se osvědčila volba obrovského a prostorného Saabu - všichni jsme měli dost místa a vcelku obstojně se vyspali. Já měl za volantem trochu problémy usnout, za roky řízení jsem si vybudoval poměrně silný reflex nespat za volantem a přes noc se mi ho nepodařilo úplně odbourat.
Ráno jsme si prohlédli městečko, univerzitu s polorozbořenou katedrálou, mosty Anděla a Ďábla, trigonometrický bod, díky kterému Estonci před 150 lety přesně spočítali velikost země, univerzitu a vyrazili dále.
Přes Valgu-Valku jsme vstoupili do Lotyšska, prohlédli si Valmieru a projeli Madonu, Rezekne, trochu zabloudili v okolí Daugavpilsu a přes Utenu a Moletai dojeli do Vilniusu.
Zde jsme měli být v 5, dojeli jsme kolem 7. Naštěstí půjčovníkovi nevadilo, že auto vrátíme až zítra ráno.
No a teď jsem se vybalil, nabalil, třídím fotky a snažím se u toho všeho neusnout. to je také důvod, proč jsem pravděpodobně nějakou zastávku nebo pamětihodnost vynechal. samozřejmě všechno doplním, jakmile si to připomenu při procházení fotek. A až se vyspím.
Zítra mě čeká opět vstávání brzo ráno a cesta do Rigy na letiště vyzvednout Honzu s Edou, svou první návštěvu na Erasmu:-).
To by bylo k faktickému průběhu cesty, dojmy, postřehy a další drobnosti doplním, jakmile bude chvilku času.