Výlet do Druskininkai

Před několika hodinami jsem dojel z dalšího výletu, tak si všechno napíšu ještě začerstva.
Odjezd se neobešel bez tradičního čekání na nic, navíc zpestřený tím, že autobusáci spletli hodinu odjezdu a přijeli tak o hodinku pozděj:-).
Po příjezdu do Druskininkai jsme byli odesláni do hospody na pivo, což Češi překvapivě neučinili a šli si projít město. Druskininkai je hezké lázeňské městečko, na kterém je přesně vidět několikaletý odstup Litvy a ČR (ve prospěch ČR, nutno podotknout). Služby turistům jsou, ale není jich tolik, na kolik je člověk zvyklý od nás, značení městečka je horší, jazyková vybavenost personálu nižší, za wifi se platí:-)), prostě je vidět drobný rozdíl cca 5 let.
Večer jsme měli představovat své národy a státy, odkud přicházíme. Bylo to celkem asi 23 prezentací, některé velice vydařené, jiné vyloženě odfláknuté. Nigerijci pustili asi sto let dlouhé video nějakýho fotbalisty, Němci napochodovali s pivkem a na vojenský povely ho otevřeli a vypili, Turkyně tančily a předváděly část svatebního obřadu, Jihokorejka zpívala a půlka Evropy o sobě tvrdí, že leží v jejím středu:-). My se prezentovali videem uvedeným krátkým komentářem. Potom následovalo karaoke a nějaká další párty, kterou si už moc nevybavuju:-).
Další den se vstávalo těžce, ale nakonec to nějak šlo... Vydali jsme se autobusem do národního parku, jež se nachází poblíž a prakticky ho přešli napříč... To, co bylo pro Čechy příjemná 20 km procházka, zbytek lidí málem položilo:-). Zbytek cesty jsme chtěli dojet na lodi, která měla plout po místní řece. Překvapivě v přístavišti nikdo nebyl, žádný jízdní řád, žádné informace, jen prázdné otlučené molo. Místní tvrdili, že loď jezdí, ale jenom někdy, neznali telefon, nikdo nic nevěděl... Zjevně jim peníze od turistů smrdí:-).
Ostatní čekala návštěva aquaparku, údajně největšího v pobaltí. Nutno podotknout, že za 70 litas vstupnýho by mi to nestálo ani kdybych neměl co dělat.
Konečně jsem ochutnal slavné Cepelinai, alias něco, co připomíná naše bramborové knedlíky plněné mletým masem, navíc polité tukem se slaninou a zakysanou smetanou. Je to neobvykle syté a výborné a doslova si to vyžádalo další druh piva, tentokrát místní kvasničák. Večer následovala, jak jinak, další párty. Poněkud mě překvapilo, jak dobře osazenstvo snášelo Ruskej balet (bouchaná vodka se sektem:-)).
Ráno jsem byl nicméně čerstvý jako rybička, tak jsem si šel nakoupit, vybrat a vyfotit okolí hotelu, posnídal jsem, počkal na ostatní a pak jsme vyrazili půjčit kola a dojet si do Grütas parkas. Služby turistům nám místní předvedli v plné kráse. Dorazili jsme na místo, kde podle všeho měla už dvě hodiny fungovat půjčovna kol a kde nikdo (překvapivě) nebyl. Optali jsme se místních, kdy někdo dojde, odpovědí bylo krčení rameny s tím, že možná někdy někdo dojde. Sehnali jsme dokonce telefon na personál. Bylo nám oznámeno, že jsou na cestě. Po půl hodině marného čekání jsme šli ke konkurenci. Tam byl přístup přímo špičkový. Během 5 minut jsme odjížděli na 9 obstojných kolech, i s kontrolou funkce, obsluha byla samý úsměv... Kola jsme měli 3,5 hodin, platili jsme 3 a stálo to 15 LTL. Jak je vidět, zlepšují se a dohání.
Park samotný je varováním před sovětskou minulostí Litvy. Kombinace oslavných soch sovětských i místních vůdců doplněných jejich životopisem, občasným počtem mrtvých, za který jsou zodpovědni, případně nějakým tím dělem nebo vagonem, kterým vozili své oběti do GULAGů vypadají opravdu působivě. Třeba takoví Portugalci se nudili, Turci dovnitř buď vůbec nešli nebo litovali 20LTL za vstup a Čechům běhal mráz po zádech a po cestě zpátky z toho skoro nemluvili. Nevěřil bych, že ikdyž nikdo nic takovýho nepamatujem, bude rozdíl ve vnímání těchto věcí tak velký...
Ostatní čekala návštěva lanovýho centra. Sice mi asi bude lehce chybět ta socializační část celýho výletu, ale 35 litas za vstup na něco, co můžu navštívit kdekoliv, mi za to nestálo. A koneckonců, to socializaci jsem doháněl večer na párty:-).
Před odjezdem jsme stihli místo čekání s klidem oběd a pívo. Vypadá to, že už té místní organizaci přicházíme na kloub - všude stačí být hodinu po oznámeném čase. Korunu všemu nasadila Ieva (šéfkoordinátorka, naše nejvyšší...). Sama oznámila, že ve 3 odpoledne musí všichni být na recepci a odevzdávat jí klíče. Byl jsem tam ve 3, čekal to 3:10, začal se nudit a tak jsem dal klíče na recepci s tím, že je to z naší skupiny a ať to dají Ievě nebo se s tím prostě nějak srovnají. 3:40 projela kolem Ieva s mentorama a kufrem, 3:50 zjistila, že nemá moje klíče a poslala pro mě mentorku do hospody. Já si na recepci v klidu našel klíče a odešel zpátky na pivo. Ostatní pak snad 10 minut potěšovala projevem na téma vzájemný respekt, poslouchání toho, co se říká a dochvilnosti:-). Ještě, že jsem byl na pivu, jinak bych z toho asi začal plešatět...
No a pak jsme dojeli na koleje, kde už byli nastěhovaní Litevci. Zatím nevím, koho máme na našem druhém pokoji, tak snad budem vycházet. Večer máme nějakou další párty, má tam jezdit gratis bus, tak se pojedu podívat... Pokud nepojede, půjdu si v klidu lehnout...
Fotky na facebooku jenom tak nebudou, internet je nějaký pomalý, tak to budu dodávat postupně.
Tak zase někdy s dalším příspěvkem. Zítra je slavnostní zahájení akademickýho roku, státní svátek a všude spousta akcí, tak se chci zúčastnit a nafotit toho co nejvíc. Pak to snad nahraju všecko naráz.