Po pár dnech, kdy se nic zvláštního nedělo, jsme konečně vyrazili na nějaký další výlet.
Tentokrát byla naším cílem Klaipeda a Kurská kosa. Už od poloviny září se sice objevovaly zprávy, že se pojede organizovaně s mentorama, ale informace, které jsme měli, byly občas trochu zmatené, tak jsme se rozhodli vyrazit sami. Organizace výletu se trošku zkomplikovala tím, že se dost značně rozšířil okruh lidí, kteří se o výletu dozvěděli. No a vyhovět termínově a náplní téměř 20 lidem je skoro nemožný. Navíc se spousta dalších o výletu dovídala zprostředkovaně a zmatek narůstal. V době, kdy jsem chtěl shánět ubytování tak sice tvrdilo, že pojede asi 10 lidí, příslušnou potvrzující zprávu na FB jsem ale měl od jednoho.
V sobotu v 6 ráno jsme tak od koleje vyrazili jenom já a Kuba. Na nádraží nás vzal Kubův kamarád Petr svou maličkou Microu, čímž jsme ušetřili nejmíň hodinu spánku. Další téměř 4 hodiny jsme naspali ve vlaku do Klaipedy (studentský lístek 25 litas) a chvíli po 11 dorazili do jediného litevského přístavu.
Prošli jsme si centrum města, vyhlášený park plný soch v typickém litevském stylu a vyrazili směrem k přístavu. Cestu nám lemovaly poslední zbývající hrázděné domy, jež zde stavělo německé obyvatelstvo, které tvořilo až do obsazení Sověty většinu. Prohlédli jsme si trhové náměstí, pivovar Švyturis (bohužel jenom zvenku, o víkendu prohlídky vevnitř, dle místního zvyku, nedirbaly). Dali jsme si aspoň pívo v hospodě nejblíž pivovaru, což byla "čínská" restaurace ve stylu raných 90. let v ČR a po chvíli procházení městem jsme konečně došli k přístavu. Minuli jsme zavřené muzeum Malé Litvy, zavřené Kovářské muzeum, pár dalších hrázděných domů a kanál, procházející městem. Zastavili jsme se také v K-building, moderní 20patrové dvojbudově ve tvaru písmene K s druhou částí, která při pohledu od přístavu do K zapadá. Dostali jsme se dokonce i do nejvyšších pater obou - v jedné je restaurace, do druhé obytné jsme se dostali po požárním schodišti. Při stoupání se mi do hlavy vnutila písnička pro podobné příležitosti přímo typická. V přístavu jsme si prohlédli pár lodí a molo, zbytky pevnosti, jež přístav chránila se zajímavou expozicí o historii města i jeho plánech na rozvoj. Poblíž jsme si dali výbornou pizzu (10 litas za čerstvou a výbornou pizzu přes celý talíř...) a zjistili jsme, že jsme viděli snad všechno, co Klaipeda nabízí.
Rozhodli jsme se navštívit turistické městečko Palanga poblíž Klaipedy a při troše štěstí tam sehnat ubytování. Autobus nám jel z nádraží téměř hned po našem příchodu, studentský lístek za necelé 3 litas. Po půlhodince cesty jsme dorazili do Palangy. Za slunečného počasí jsme si prošli hlavní turistickou promenádu, park, Birutin vrch, kde bývala pohanská svatyně a nyní se tam nachází kaple z 19. století, prošli se po pláží, molu a dokonce jsem si okoupal nohu v baltském moři. Začalo se pomalu stmívat a tak jsme vyrazili hledat ubytování. Podle průvodce měli místní nabízet levné ubytování na jedné z výpadovek z Palangy. Opravdu jsme tam objevili tři auta s místními a velkými nápisy, nabízející ubytování v soukromí. Hned v prvním si řekli 20 litas za noc ve dvojlůžkovém pokoji, na což jsme s radostí kývli. Spolujezdec nás odvedl o kousek dál k velkému rodinnému domu. Po cestě nám vysvětlil zajímavou směskou ruštiny, němčiny a angličtiny, co je poblíž k vidění, co nás na pokoji čeká a přidal pár tipů na výlety na Kurské kose. V domě nás čekalo něco, co připomínalo obývák s velkou manželskou postelí, dalším jednolůžkem, rozkládacím gaučem, lednicí, televizí, skříněmi, klavírem a tak vůbec vším, co by jsme si mohli přát. Za dvacet litas to bylo více než výhodné. Trochu jsme si odpočinuli a vyrazili na nákup zásob do nedaleké Maximy. Neodolali jsme českému pivo a nějakým těm čipsům k večernímu zhodnocení prvního dne výletu.
U východu ze supermarketu jsme potkali partu Erasmáků z Kaunasu v čele s jedním Slovákem, studujícím techniku ve Zlíně. Došli jsme s nimi až k jejich ubytování, pokecali co a jak a rozloučili se se slibem budoucí párty. Na ubytování jsme pak popili pívo, pokecali a vcelku brzo šli unavení spát.
Ráno jsme vstávali už v 8 a o půl 9 jsme už seděli v autobuse směrem zpět do Klaipedy. Chladným městem jsme dorazili do přístavu, koupili si za necelých 5 litas lístky na trajekt a po krátké plavbě vyrazili do Smiltyné. Tam jsme si prohlédli vesnici, muzeum (nedirbalo), informační centrum (nedirbalo), malý skanzen, představující ryářskou usedlost z konce 19. století. Na břehu byly dokonce zpřístupněny lodě námořních rybářů s expozicí o jejich práci a úlovcích. Pokračovali jsme do místní pevnosti, přebudované na mořské muzeum. Ikdyž se nové využití se starým moc neslučovalo, místním se povedlo začlenit obří akvárium se stovkami ryb a korálů, vystoupení mrožů, lachtanů a tučňáků a expozice o mořském životě do rázu pevnosti vcelku obstojně. Část pevnosti tak představovala mořský život v okolí kosy, část život rybářů a námořníků a část vojenské dějiny pevnosti. Z pevnosti jsme pokračovali až na nejsevernější výběžek kosy, z něj pak po pláží zpátky do Smiltyné s krátkým přechodem přes samotnou kosu.
Ze Smiltyné jsme pak autobusem vyrazili do Nidy. Nida je obdivuhodné turistické městečko, hojně navštěvované německými a ruskými turisty. Je na ně také, podobně jako Palanga, perfektně připravené. Malá muzea se střídají s hospůdkami, ubytováním, dílnami na zpracování jantaru kde nechají návštěvníka obrousit si vlastní kousek a nočním vyžitím. Nida je se Smiltyné spojena 40km dlouhou cyklostezkou vedenou tím nejzajímavějším, co kosa nabízí, s dostatkem možností k občerstvení ve vesničkách po cestě. Je tady vidět, že když se chce, tak se i Litevci umí ukázat a nabídnou turistům něco zajímavého.
Z Nidy jsme autobusem za 4.5 litas dojeli zpět do Smyltiné, trajektem přepluli do Klaipedy, stavili se znovu na výbornou pizzu a pár minut před odjezdem autobusu dorazili na nádraží.
Do Vilniusu nás vezl maličký mikrobus přes Kaunas s řidičem, který jel po dálnici jako pološílený. V buse se sešla zajímavá společnost - bábušky, nabízející vytrvale spolucestujícím jablka, které vystoupily na kraji dálnice uprostřed lesa, ožralý Litevec, který se snažil z okolosedících chlapů vymámit vodku a z děvčat, no, telefonní číslo nejmíň. Nutno podotknout, že s chlastem štěstí neměl, s holkama ano a to nemohl skoro ani mluvit. Do Vilniusu jsme dorazili těsně před 11 večer a kolem půlnoci dorazili na kolej.
No a z dalších plánů se rýsuje Baltic trip po Litvě, Lotyšsku a Estonsku v nejbližších 3 týdnech a mezi tím konečně Paneriai a Rumišiškés. Do obou již vím, jak se dostat, tak to snad nebude problém.
Omlouvám se za trochu zmatený styl příspěvku, psal jsem ho v rychlosti...
hezké, hezké a vypadá to, že jste stihli víc, než jste plánovali :) Bohužel jste měli víkend a tím pádem všude možně zavřeno (počkat, a neměli by v Litvě nedirbat spíše v pondělí??), ale i tak jste si to zřejmě užili. Nad Palangou jsem uvažovala, ale nevím, zda stojí za to tam teďka extra jezdit (a při výletování mezi Klaipedou a Rigou se nám na to nechtěl plýtvat čas, ač vyšla asi nastejnou jako Jarmila v Lotyšsku). Jo, taky jsem chtěla doporučit v (h)nidě skvělou restauraci, kde jsme se výborně a levně najedli, ale s křížkem po funuse :)
OdpovědětVymazatJojo, stihli jsme o dost víc, než jsme chtěli... Měli jsme docela dost štěstí na počasí, jídlo, ubytko, busy...
OdpovědětVymazatA těžko říct, proč nedirbali... Jezdit tam extra ale podle mě cenu nemá, je to dost daleko a městečko je malý... Extra bych tam osobně nejel, maximálně si tím směrem protáhnout nějakou jinou výpravu. A za doporučení díky, ani jsme tam na jídlo neměli čas...
Co máte všichni s tím Cimrmanem? No počkej Winny...už za týden a něco :-)
OdpovědětVymazatTož vzpomínáme na největšího Čecha, ne?;-).
OdpovědětVymazatA právěže čekám. V obavách, co vyvedete:-D.
Jo a trochu jsem se bavil s Edysem o programu a tak nějak to asi necháme na tobě. Každopádně myslím, že by se nám oběma líbilo nějaké to muzeum o komančích, sovětech nebo nacistech - ať je to pro nás trochu poučný výlet.
OdpovědětVymazatOK, mrknu na ten program ještě jednou, ať stíháme lety a přejezdy a pošlu vám ho, asi zítra, OK?
OdpovědětVymazat