Výlet k Baltu

Po pár dnech, kdy se nic zvláštního nedělo, jsme konečně vyrazili na nějaký další výlet.
Tentokrát byla naším cílem Klaipeda a Kurská kosa. Už od poloviny září se sice objevovaly zprávy, že se pojede organizovaně s mentorama, ale informace, které jsme měli, byly občas trochu zmatené, tak jsme se rozhodli vyrazit sami. Organizace výletu se trošku zkomplikovala tím, že se dost značně rozšířil okruh lidí, kteří se o výletu dozvěděli. No a vyhovět termínově a náplní téměř 20 lidem je skoro nemožný. Navíc se spousta dalších o výletu dovídala zprostředkovaně a zmatek narůstal. V době, kdy jsem chtěl shánět ubytování tak sice tvrdilo, že pojede asi 10 lidí, příslušnou potvrzující zprávu na FB jsem ale měl od jednoho.
V sobotu v 6 ráno jsme tak od koleje vyrazili jenom já a Kuba. Na nádraží nás vzal Kubův kamarád Petr svou maličkou Microu, čímž jsme ušetřili nejmíň hodinu spánku. Další téměř 4 hodiny jsme naspali ve vlaku do Klaipedy (studentský lístek 25 litas) a chvíli po 11 dorazili do jediného litevského přístavu.
Prošli jsme si centrum  města, vyhlášený park plný soch v typickém litevském stylu a vyrazili směrem k přístavu. Cestu nám lemovaly poslední zbývající hrázděné domy, jež zde stavělo německé obyvatelstvo, které tvořilo až do obsazení Sověty většinu. Prohlédli jsme si trhové náměstí, pivovar Švyturis (bohužel jenom zvenku, o víkendu prohlídky vevnitř, dle místního zvyku, nedirbaly). Dali jsme si aspoň pívo v hospodě nejblíž pivovaru, což byla "čínská" restaurace ve stylu raných 90. let v ČR a po chvíli procházení městem jsme konečně došli k přístavu. Minuli jsme zavřené muzeum Malé Litvy, zavřené Kovářské muzeum, pár dalších hrázděných domů a kanál, procházející městem. Zastavili jsme se také v K-building, moderní 20patrové dvojbudově ve tvaru písmene K s druhou částí, která při pohledu od přístavu do K zapadá. Dostali jsme se dokonce i do nejvyšších pater obou - v jedné je restaurace, do druhé obytné jsme se dostali po požárním schodišti. Při stoupání se mi do hlavy vnutila písnička pro podobné příležitosti přímo typická. V přístavu jsme si prohlédli pár lodí a molo, zbytky pevnosti, jež přístav chránila se zajímavou expozicí o historii města i jeho plánech na rozvoj. Poblíž jsme si dali výbornou pizzu (10 litas za čerstvou a výbornou pizzu přes celý talíř...) a zjistili jsme, že jsme viděli snad všechno, co Klaipeda nabízí.
Rozhodli jsme se navštívit turistické městečko Palanga poblíž Klaipedy a při troše štěstí tam sehnat ubytování. Autobus nám jel z nádraží téměř hned po našem příchodu, studentský lístek za necelé 3 litas. Po půlhodince cesty jsme dorazili do Palangy. Za slunečného počasí jsme si prošli hlavní turistickou promenádu, park, Birutin vrch, kde bývala pohanská svatyně a nyní se tam nachází kaple z 19. století, prošli se po pláží, molu a dokonce jsem si okoupal nohu v baltském moři. Začalo se pomalu stmívat a tak jsme vyrazili hledat ubytování. Podle průvodce měli místní nabízet levné ubytování na jedné z výpadovek z Palangy. Opravdu jsme tam objevili tři auta s místními a velkými nápisy, nabízející ubytování v soukromí. Hned v prvním si řekli 20 litas za noc ve dvojlůžkovém pokoji, na což jsme s radostí kývli. Spolujezdec nás odvedl o kousek dál k velkému rodinnému domu. Po cestě nám vysvětlil zajímavou směskou ruštiny, němčiny a angličtiny, co je poblíž k vidění, co nás na pokoji čeká a přidal pár tipů na výlety na Kurské kose. V domě nás čekalo něco, co připomínalo obývák s velkou manželskou postelí, dalším jednolůžkem, rozkládacím gaučem, lednicí, televizí, skříněmi, klavírem a tak vůbec vším, co by jsme si mohli přát. Za dvacet litas to bylo více než výhodné. Trochu jsme si odpočinuli a vyrazili na nákup zásob do nedaleké Maximy. Neodolali jsme českému pivo a nějakým těm čipsům k večernímu zhodnocení prvního dne výletu.
U východu ze supermarketu jsme potkali partu Erasmáků z Kaunasu v čele s jedním Slovákem, studujícím techniku ve Zlíně. Došli jsme s nimi až k jejich ubytování, pokecali co a jak a rozloučili se se slibem budoucí párty. Na ubytování jsme pak popili pívo, pokecali a vcelku brzo šli unavení spát.
Ráno jsme vstávali už v 8 a o půl 9 jsme už seděli v autobuse směrem zpět do Klaipedy. Chladným městem jsme dorazili do přístavu, koupili si za necelých 5 litas lístky na trajekt a po krátké plavbě vyrazili do Smiltyné. Tam jsme si prohlédli vesnici, muzeum (nedirbalo), informační centrum (nedirbalo), malý skanzen, představující ryářskou usedlost z konce 19. století. Na břehu byly dokonce zpřístupněny lodě námořních rybářů s expozicí o jejich práci a úlovcích. Pokračovali jsme do místní pevnosti, přebudované na mořské muzeum. Ikdyž se nové využití se starým moc neslučovalo, místním se povedlo začlenit obří akvárium se stovkami ryb a korálů, vystoupení mrožů, lachtanů a tučňáků a expozice o mořském životě do rázu pevnosti vcelku obstojně. Část pevnosti tak představovala mořský život v okolí kosy, část život rybářů a námořníků a část vojenské dějiny pevnosti. Z pevnosti jsme pokračovali až na nejsevernější výběžek kosy, z něj pak po pláží zpátky do Smiltyné s krátkým přechodem přes samotnou kosu.
Ze Smiltyné jsme pak autobusem vyrazili do Nidy. Nida je obdivuhodné turistické městečko, hojně navštěvované německými a ruskými turisty. Je na ně také, podobně jako Palanga, perfektně připravené. Malá muzea se střídají s hospůdkami, ubytováním, dílnami na zpracování jantaru kde nechají návštěvníka obrousit si vlastní kousek a nočním vyžitím. Nida je se Smiltyné spojena 40km dlouhou cyklostezkou vedenou tím nejzajímavějším, co kosa nabízí, s dostatkem možností k občerstvení ve vesničkách po cestě. Je tady vidět, že když se chce, tak se i Litevci umí ukázat a nabídnou turistům něco zajímavého.
Z Nidy jsme autobusem za 4.5 litas dojeli zpět do Smyltiné, trajektem přepluli do Klaipedy, stavili se znovu na výbornou pizzu a pár minut před odjezdem autobusu dorazili na nádraží.
Do Vilniusu nás vezl maličký mikrobus přes Kaunas s řidičem, který jel po dálnici jako pološílený. V buse se sešla zajímavá společnost - bábušky, nabízející vytrvale spolucestujícím jablka, které vystoupily na kraji dálnice uprostřed lesa, ožralý Litevec, který se snažil z okolosedících chlapů vymámit vodku a z děvčat, no, telefonní číslo nejmíň. Nutno podotknout, že s chlastem štěstí neměl, s holkama ano a to nemohl skoro ani mluvit. Do Vilniusu jsme dorazili těsně před 11 večer a kolem půlnoci dorazili na kolej.
No a z dalších plánů se rýsuje Baltic trip po Litvě, Lotyšsku a Estonsku v nejbližších 3 týdnech a mezi tím konečně Paneriai a Rumišiškés. Do obou již vím, jak se dostat, tak to snad nebude problém.
Omlouvám se za trochu zmatený styl příspěvku, psal jsem ho v rychlosti...