Výlet do Kaunas 2 - IX. pevnost

Minulý týden jsem opět bojoval s otravným nachlazením, kašlem a rýmou, na zážitky a dojmy byl proto poněkud chudší. Ve škole jsem měl poprvé Law of e-commerce, na který jsem se dost těšil. Přecejenom nechat si předmět ve čtvrtek - můj poslední den školy, od 6 do 9, navíc jenom ve dvou lidech, když ECTS mám víc než dost, to už je něco:-). Nicméně svého rozhodnutí nelituju, předmět stál za to, vyučující je výborný, vyžaduje smysluplnou přípravu a zapojuje nás. Myslím, že to bude, aspoň pro mě, nejzajímavější a nejpřínosnější předmět tady.
Ve čtvrtek jsem se konečně cítil dost dobře na to, abych vyrazil večer ven a neprotáhl si svou rýmečku o další dva týdny. Navíc se konala Green night - většina Vilniuských klubů, diskoték a rokáčů měla vstup zadarmo. Akci jsme využili v hojném počtu nejenom my, Erasmáci, ale i místní. To se projevilo už v přecpaném autobuse z koleje do centra. Cestu jsme si zpříjemnili aspoň zpěvem. Zjistili jsme, že není moc písniček, který by dokázali zazpívat ani Češi a Slováci, natož lidi z půlky světa. nakonec to zachraňovali Beatles a spol.
Většina klubů, kam jsme dorazili, byla přecpaná, na vstup se čekaly dlouhé fronty. Šli jsme tak nakonec jenom do jednoho, s velkým venkovním prostranstvím upraveným k tanci a popíjení. Zašli jsme pak do jedné hospody, kde točili Budvar (!), měli český guláš (!!) s rajčatama (!!!) a dali si pivko a absinth (!!!!).
Po další chvilce bloudění přecpaným Vilniusem jsme zašli do Hesburgeru na něco k jídlu a pomalu se vydali na kolej.
Noční autobusy tady neexistují, tak nám nezbylo, než jet obvyklým taxíkem. Zavolat jej nešlo, všechny taxislužby měly všechna čísla permanentně obsazena, na ulici byly všechny plné... Vydali jsme se tak mimo hlavní dav s tím, že nějakej chytneme po cestě. Nakonec se nám poštěstilo u Arkikatedry a za pár dalších minut jsme tak byli na koleji.

Po vyčerpávajícím večeru mě čekal ještě náročnější den. Už jenom vstát z postele byl docela výkon. Celá výprava se nám vcelku rozrostla, nakonec nás jelo 10. Neobešlo se to tak bez obvyklého čekání, následného prošvihnutého vlaku a tak vůbec. Do Kaunasu jsme nakonec dorazili až po poledni.
Za tři čtvrtě hodinky jsme dorazili na okraj Kaunasu, náhodou jsme poznali správnou zastávku, kde vystoupit a vyrazili směrem, kde jsme tušili IX. pevnost. Turistické značení památek, všelijaké směrovky a cedule by tady zasloužily dost vylepšit... Klub Českých Turistů a neustálé iniciativy měst a vesnic v ČR budovat naučné stezky mají větší smysl, než jsem si kdy uvědomoval.
U pevnosti stojí muzeum zvěrstěv, která se tam děla. Celá budova mi zevnitř poněkud připomínala moderní kostel. Místo obvyklé výzdoby byly obvodové stěny pokryty příběhy a fotografiemi umučených a zavražděných Litevců. Vedle sebe byly oběti nacistů i komunistů. Zdejší komunisté s nacisty poměrně často využívali stejná místa k podobným účelům - koncetrák / politické vězení, popraviště / popraviště... Až z toho přechází hrůza. Výstava předmětů zabavených vězňům, ručních výrobků i předmětů, které Litevci vezli s sebou na Sibiř a ti šťastnější i zpátky vypovídají víc než samotné texty na zdech.
Po prohlídce jsme z poněkud temné atmosféry památníku vyrazili ven, do teplého a slunečného počasí směrem k samotné pevnosti.
IX. pevnost vystavěl ještě car jako součást obranného systému města, jehož součástí mělo být dalších 8 pevností. IX. je jako jediná zpřístupněna. Do ostatních se vstup nedoporučuje, kvůli nevybuchlé munici a špatnému stavu budov. Pevnost nikdy nepřispěla do bojů okolo Kaunasu, za 1. světové války ji posádka vyklidila bez boje před příchodem německé armády. Za druhé světové války zde byl koncentrák, který nepřežilo 50 000 lidí. Tyto oběti zde mají vystavěn obrovský betonový památník. Samotná pevnost stojí na malém kopečku, takže je vidět opravdu z velké dálky. Kdo by ale čekal pusté a chladné místo, mýlil by se. Místní mladí sem zjevně rádi chodí pokecat, něco málo popít a tak vůbec se bavit.
Po znovuobsazení pevnosti sověty za druhé světové války zde byl zřízen kriminál pro politické vězně. Jak říkají sami Litevci, Němci zde jenom zabíjeli, oběti komunistů nepřežily mučení... Mezi používané metody patřila ošetřovna pod frekventovanými dřevěnými schody, ve které se zavřený vězeň po chvíli dupání na schodech zbláznil, vlhká místnost, kde vězni byli několik dnů ve vodě a vlhku, což často končilo zápaly plic, případně infekcí sebemenší oděrky. Lékař do pevnosti docházel dvakrát ročně, tudíž zavření do takové korekce byl fakticky rozsudek smrti. Dech se zatajoval také při vyprávění o malé komůrce, kam dozorci nahnali vždy kolem dvacítky neposlušných vězňů a zavřeli dveře. Vězni po chvíli vydýchali všechen vzduch a začali omdlévat. S rychlostí, s jakou dozorci dveře otevírali, aby vězňům dopřáli trochu vzduchu, to prý nebylo moc valné. Případy smrti udušením se téhle komůrce nevyhnuly.
Jednou z mála pozitivních věcí na celé prohlídce bylo, že jedné skupině vězňů se povedl útěk, asi nejzdařilejší v dějinách této formy věznění. Bylo to ještě za časů nacistického koncentráku, kdy se skupince vězňů podařilo získat vrták. Tím pak dělali díry do jedněch starých pancéřových dveří tak dlouho, až se jim je povedlo pospojovat do malého obdélníku, ten vytlačit a vzniklým otvorem utéct. Část z nich se pak přidala k partizánům a byla pobita do dvou dnů, další část se schovala v místním ghettu a přežila celou válku.
Také zde velmi připomínají místního japonského velvyslance, který udělil bezpočtu místních víza, díky kterým mohli utéct ze země.
Po prohlídce celé pevnosti, nezbytném odpočinku na slunci a malém pikniku jsme vyrazili zpátky do města.
Část výpravy se oddělila, aby si prohlédla centrum města. Zbylá část, která Kaunas už viděla, dorazila k nádraží, ochutnala místní kebab a pozjišťovala vše potřebné k dalším cestám.
Vlakem těsně před 8 jsme vyrazili zpátky do Vilniusu, po malém nákupu jsme dojeli na kolej. Den jsem zakončil filmem, u kterého jsem usnul.
No a dneska mě, krom psaní tohoto příspěvku, odepisování na kopu mailů a třídění fotek čeká vypracování úkolu do PMO, snad všech úkolů do školy tady na celý týden a procházka po městě. Tam chci sehnat pohledy, zjistit, jak se nejlépe dostat do Klaipedy a ověřit kvalitu jednoho hostelu.
No a k večeru by stálo za to promyslet další výlety na další volné dny.