Hasiči v Ozas, City Quiz

Posledních pár dní přineslo několik zajímavých akcí a zážitků, je tedy nejvyšší čas si je zapsat, než je zapomenu.
V sobotu jsme se byli podívat k nákupnímu centru OZAS na přehlídku Vilniuských hasičů. Na místě měli vystavenou používanou techniku, včetně žebříku, cisteren, hasičských vozů, sprchy na dekontaminaci protichemických obleků a mnoho dalšího. Všechny vozy byly otevřené a přístupné divákům, všechny jsme si mohli prolézt, všechny jsme mohli prohlédnout, na všechno si šáhnout a vyfotit se. Vozy ani vybavení nijak zvlášť nehlídali, což pro mě bylo překvapivé. V Čechách by s takovým přístupem po půl hodině neměli ani kola:-).
Na programu byly nějaké soutěže o, jestli jsem to z litevštiny dobře pochopil, poukázky do obchoďáku. Úkoly měly hasičskou tématiku - obléci si uniformu, uhasit malý požár, rozmotat a smotat hadici... Po několika pokusech diváků z publika pak stejnou věc předvedl profesionální hasič.
Zajímavější část programu slibovala dvě auta, zaparkovaná na podložkách před obchodním domem. To první, stařičký VW Jetta hasiči na místě rozstříhali. Jeden z nich dokonce vevnitř sehrál úlohu figuranta. Údajně udělali docela dost chyb. Doufám, že správný postup obětovali ve prospěch divácké atraktivity.
Druhé auto, Alfu Romeo, pak polili benzínem a zapálili. Ohni se ze začátku moc nechtělo - byl založen v zavřeném autě se zataženými okýnky. Pak ale jeden z hasičů auto otevřel a doslova za pár vteřin z auta šlehaly mnohametrové plameny provázené poletujícím popílkem a černým dýmem. Ten v lehce větrném počasí trochu potrápil publikum, které kolem vymezeného prostoru poslušně obíhalo dle pokynů bezpečáků. Po uhašení ohně, jídle v KFC a nákupu jsme vyrazili zpátky na kolej. Nutno podotknout, že místní KFC se ani uprostřed sobotního odpoledne nijak nevyznamenalo - obsluha nechápala a nerozuměla ani litevsky ani anglicky, naskládat připravené jídlo na tácek zabralo snad pět minut zmateného pobíhání a nesmyslného přenášení příslušných krabiček a balíčků mezi nelogickými místy. To, že kuřecí křídla byla skoro bez masa a cola skoro bez chuti, bylo už jen předem tušeným zakončením celého fiaska. Opět se nám potvrdila pravdivost hesla - v Litvě není fast food ani fast, ani food. Pověst zatím zachraňuje jen (asi) místní řetězec Hesburger, nápadně podobný McD s polovičními cenami. Celkový dojem z sobotního odpoledne byl ale výborný.
Další den, v neděli, nás čekal City Quiz - orientační závod po městě. Na startu jsme si rozlosovali týmy, já dostal dva Francouze a dva Italy. Byli jsme vcelku dobře vybaveni průvodci, GPSkami, mobilním internetem i mapami, tak jsme si docela věřili. Po cestě nás čekalo 8 stanovišť, na každém jsme měli splnit nějaký úkol. Na hlavním náměstí jsme tak dělali jízdní kolo z vlastních těl, což se neobešlo bez drobného nedorozumění, kdy náš teamleader zabavil po italsku kolemjdoucímu Litevci jeho kolo. Na hlavním mostě přes řeku jsme předváděli zoo, módní přehlídku nebo dostihy a druhá část týmu na druhé straně hádala, co předvádíme. Trochu to komplikoval proud aut, autobusů a trolejbusů, naložených zírajícími Litevci, přes které nebylo občas vidět na druhou stranu:-). Taky jsme měli vylovit zubama jablko z lavoru s vodou, sehnat číslo na blonďatou Litevku, vyžebrat za pomoci klobouku, dvou poklic a šufánků 2,22litas, spočítat schody vedoucí na Horu Křížů (z našeho směru jenom 92, při výběhu jsem se sotva zahřál:-)), složit básničku, vyjmenovat litevská hlavní města, dát dohromady pět lichotek v litevštině a podobně. No a za tyhle úkoly jsme si vysloužili nápovědu, jak se dostat z jednoho zastavení na druhé. Většinou to nebylo nijak zvlášť složité a na všech místech jsem už byl, většinou několikrát, tak nebyl problém s přechody ani se zkratkami. Tým sice pořád otravoval s taxíkama, nakonec jsme to ale uchodili pěšky:-). Bylo to příjemně strávené odpoledne, navíc celou dobu svítilo sluníčko... Po jídle v CanCan pizze jsme dojeli zpátky na kolej a já začal s intenzivní léčbou horkým čajem, ovocem a Paralenem. Od té doby mě bolí v krku, smrkám, k večeru nemůžu moc mluvit a tak vůbec vykazuju všechny znaky chlapské smrtelné nemoci na sedm písmen.
Dnešní dopoledne jsem tak nevyužil k obvyklé návštěvě trhu, ale k válení se v posteli, spánku a sepsání prvního úkolu do nové školy. Analýza postupu policie a armády při zajištění ochrany Rádia Svobodná Evropa  v Praze od září 2001 do února 2009 vydala na 6 normostran anglického textu a zabrala slabé tři hodinky psaní. Zítra po škole své veledílo patřičně ozdrojuju a zkusím k tomu stvořit prezentaci v Prezi. Na tenhle nástroj jsem slyšel spoustu chvály, tak kouknu, co je na tom pravdy.
No a večer nás čeká oslava korejského díkůvzdání, kterou pořádá jedna sympatická Korejka:-). Někdy mezitím musím doplnit své zásoby Paralenu nebo něčeho podobného, ovoce a na večer asi lahve nějakého vína, konečně:-).