Výlet do Kaunasu

Po krátkém spánku jsem, ještě skoro za tmy, vstal, dochystal pár věcí a vyrazil na sraz, tentokrát soukromý, s aktivnějšími a cestovně naladěnými Erasmáky, do Kaunasu.
Jeli jsme vlakem v 8:35, což někteří členové výpravy snášeli opravdu velmi špatně. Vlak jel asi hodinu a půl a vyšel nás na 7,5 litas s ISICem a 15 bez slev. Opět se ukázalo, že ten, kdo navrhoval design ISIC karet ji v životě nepoužil. Vysvětlit naštvané průvodčí, že opravdu máte nárok na slevu a že musí kartu otočit, aby viděla nálepky, prodlužující platnost, ikdyž na přední straně je platnost jasně vyznačena a není tam odkaz na nálepky, není bez znalosti místního jazyka úplně jednoduché...
Do Kaunasu jsme dorazili lehce po 10. Vlaky zde jezdí naprosto přesně, jsou čisté, ikdyž náš ranní byl studený a starý, přesto vypadal velmi udržovaně. Jak je vidět, i tohle jde, když se chce a opět jsem polknul trochu marného hněvu nad neschopností ČD.
U opraveného a vzorně čistého nádraží nás nečekali bezdomovci a žebráci, ale pár obchůdků, kancelář na vyřízení víz do Ruska a pár dalších cestovatelských nezbytností a hlavně - Švejkova hospoda!
Z nádraží jsme vyrazili do města k muzeu ozbrojeného odboje. To bylo maličké a zavřené, idkyž byla sobota. Už po cestě od nádraží jsme potkávali spoustu svatebčanů, zatím jsme nevěděli, proč.
Pokračovali jsme k vojenskému muzeu, které jsme si prošli. Na ISIC opět sleva, platili jsme 2 litas místo plných 4. Z muzea, před kterým se konala nějaká stávka nebo politický mítink jsme šli do centra Kaunasu, do starého města. Zde nás kromě turistů a dalších svatebčanů přivítala úžasná atmosféra, staré domy, křivolaké uličky plné hospůdek a kaváren a nádherný kostel na každém rohu.
Došli jsme až na hlavní náměstí k radnici. Zde jsme pochopili, proč je všude tolik svatebčanů. Krásná bílá budova radnice s vysokou věží vypadá přímo nádherně a je přímo stvořená pro pozadí svatebních fotek. Na samotném náměstí jsme napočítali snad 15 nevěst naráz (!!!), všechny mladé, krásné, doprovázené plešatějícími ženichy. Není divu, když je v Kaunasu přes polovina žen od 20 do 25 let již vdaných (a rozvodovost je snad přes 50%). Nutno podotknout, že Vilnius údajně vypadá v sobotu kolem poledne velmi podobně, davy nevěst jsou ale rozprostřeny k více místům.
Pokračovali jsme kolem Muzea historie komunikací k místní pevnosti. Ta se opravuje a moc z ní není. Pouze jsme prošli kolem a namířili si to k soutoku Nerisu a Nemunasu, největších litevských řek. Tam jsme se vyhnuli pár nevěstám, vypůjčili si fotografa od jedněch svatebčanů a po společné fotce jsme po nábřeží pokračovali do města. Původně jsme chtěli navštívit Pevnost IX, která měla být vyhlazovacím táborem kaunaských Židů, ale nakonec jsme raději využili slunečních paprsků (dost možná posledních) k vyhřívání na tribuně na břehu Nemunasu. Máme tak aspoň důvod se do města vrátit.
Procházkou přes centrum jsme došli na kopec, nacházející se poblíž centra, odkud měla být vyhlídka na město. Bohužel stály v cestě vzrostlé stromy. Nezbylo nám tak než sejít dolů a dát se zpátky k nádraží.
Při čekání na vlak jsem si nachystal pohled domů, bohužel jsem nenašel ani poštu ani schránku nebo trafiku se známkami. Pohled tak bude mít razítko z Vilniusu...
Po cestě dvoupatrovým čistým, rychlým a přesným vlakem jsme dorazili do Vilniusu. Opět jsme si prošli centrum, chvilku pobyli na Fiestě a jedním z posledních autobusů dorazili na kolej. Na večeři jsem vyzkoušel svou novou pánev a udělal si míchaná vajíčka se slaninkou a cibulí. Večer jsme opět zahráli Counter Strike a šli spát.
Další den plánuju odpočinkový, chci si vymyslet, jak nakombinuju rozvrh, zajet s holkama do Akropole na nákup, vytřídit fotky, napsat tenhle článek... A zítra odpoledne začít studovat Mykolas Romeris Universiteit, Vilnius, Lithuania.