Posledních pár dní...

Během posledních pár dní se nestalo nic obzvlášť významného, přesto se objevilo pár drobností, které stojí za zapsání.
Po návratu z Petrohradu nás čekala prázdná kolej - Litevci měli studijní týden a většina z nich byla doma. užívali jsme si tak rychlého internetu, menších front na pračky, čistých kuchyní a ježdění výtahem bez desetiminutového čekání. Na koleji byl taky překvapivý klid.
V týdnu jsme byli taky na exkurzi v litevském kriminále. Provedli nás po celách, převážně jsme se pohybovali po prostorách pro doživotně odsouzené. Viděli jsme samotky, dílny, kde vězni pracují (dělají dřevěné ptačí budky do Holandska), povykládali nám o režimu ve vězení, příjmech vězňů, nejhorších případech... Nutno podotknout, že bez pomoci rodiny nebo práce tady nemá vězeň šanci na víc než holé přežití. Stát mu fakticky dá asi 20 litas na měsíc a stravu, o oblečení nebo čemkoliv jiném si tak může nechat zdát.
Nicméně se přihodilo i pár méně zajímavých věcí - docela narychlo jsme bylo svolání Ievou do jedné místnosti na koleji. S Luckou jsme prokázali dobrý odhad na témata, řešená na schůzce. Tématem prvním, odhadutým mnou, byly stížnosti na chování Erasmáků na koleji, ať už pravdivé a smysluplné, nebo ne. Po nějakých deseti minutách proslovu jsem ocenil internet v mobilu, prošel novinky.cz za poslední dva dny a měl hotovo akorát předtím, než Ieva skončila.
Celý proslov se nesl v obvyklém duchu - Litevci si stěžují, že děláme bordel, sami ale přímo nám nic neřeknou, neupozorní, jenom píšou jednu stížnost za druhou (údajně cca 10 denně...). To, že během Baltic tripu údajně naši sousedi a jejich návštěva zeblila komplet celý patro včetně balkonu, sprch, kuchyně a chodeb, jsme samozřejmě nikomu neříkali a nechali si soudružně pro sebe. Pokud jsou ale trošku hlučnější Erasmáci, hned si chodí stěžovat jak malý děti... Poněkud mě překvapila taky Ievina výzva, ať si teda chodíme stěžovat taky. Setkala se s výsměchem ze strany všech Erasmáků. Bonzováním a práskáním se prostě vztahy nenavazují.
Obzvláště vtipná byla část, kdy se Ieva ptala na náš návrh, jak situaci řešit. Rok opět připomenul Erasmáckou žádost o odlehlou společenskou místnost, kterou bychom mohli používat a nikoho nerušili. Sklepy jsou poloprázdné, v přízemí je jedna permanentně zamčená společenská místnost hned u kolejdědků, daleko od všech pokojů. Řešení tak bylo nasnadě. Přesto Ieva dělala, že neslyší...
Další část proslovu předpověděla Lucka - administrativa spojená s naším odjezdem. Naštěstí je všechno popsáno na netu a není tak třeba nic řešit...
No a taky mám nového spolubydlícího. Tomu předchozímu, Florentovi, začali rodiče posílat víc peněz a mohl si tak dovolit samostatný pokoj. Navíc ho vcelku využije s místní přítelkyní. Místo něj se ke mě nastěhoval Pawel z Polska. Vycházíme dobře, tak jenom tak dál.
Byli jsme tak nějak požádáni, abychom našim mentorům na pátek uspořádali něco jako jejich den nebo večer, s programem, překvapením... Všechno se organizovalo poněkud na poslední chvíli, zmateně a chaoticky, takže jsem osobně moc velká očekávání neměl. Tématem bylo něco jako politický proces, ve kterém odsoudíme naše mentory za všechno dobré co pro nás udělali k pití vodky a květině u zdi místo výstřelu. Téma bylo poněkud kontoverzní, německý kolega stylizovaný do vzhledu Kim Čong Ila a dopovodný film s prostřihy na koncentrák v Osvětimi tomu moc nepřidaly. Pár Erasmáků se rozhodně nebálo projevit svůj nesouhlas. Zmatek v organizaci, překvapivě deštivé počasí a tma znemožnily provést značnou část z předpokládaného v předpokládané preciznosti. I tak se ale večer povedl, rozhodně víc, než jsem předpokládal. Hezkým doplněním byla ohnivá show mého nového spolubydlícího - plivání ohně a tak. Bylo to velmi působivé a rozhodně kvalitně zvládnuté.
Po programu na univerzitě, kde i nás, spolupořadatele, stihl hlavní organizátorský tým solidně přiopít, se pokračovalo do jednoho klubu ve městě - Woo.
S majitelem byla domluvená sleva na vstupné a snad i nějaké welcome drinky pro celou naši skupinu. Já jsem osobně dorazil, spolu se skupinkou dalších, poněkud později. Majitel už stihl změnit názor, zapomenout na slevu i welcome drinky a vytrvale požadovat plnou cenu. Nepomohlo dohadování se s hlavním organizátorem, nic. Pan majitel se zachoval jako kapitalista/pěknej hajzl a velkou skupinu cizinců prostě oškubal. V klubu jsem patřičně po svém projevil výrazně svůj nesouhlas. Celé dohadování u vstupu mi poněkud pokazilo náladu, kterou ani přísun piva a vodky nezlepšil. Asi kolem jedné v noci jsem se rozhodl vyrazit zpátky na kolej.
No a v neděli jsme vyrazili na výlet do místního středu Evropy. Pořád nechápu, jak to mohl někdo spočítat tak, že to vyšlo nějakých 30km od Vilniusu. Prostě nesmysl... Nicméně na místě je hezká socha, velká mramorová směrová růžice, informační centrum (nedirbalo, jak jinak) a to je všechno... Místo obklopuje hezká příroda, golfové hřiště se zavřenou hospodou... Celkově to byl hezký výlet a procházka na nedělní odpoledne, rozhodně lepší než sedět na pokoji.
Večer jsme potom šli na pivo s ostatními Čechy z celého Vilniusu do blízkého Fabaie.
No a mezitím vším jsem trochu pohnul se seminárkama do školy doma i tady. V nejbližších dnech mě čeká exkurze do litevského parlamentu, výlet do Minsku, návštěva baskatbalové Euroligy, výlet do Europas Parkas... No a zhruba v pátek večer nebo v sobotu ráno očekávám další návštěvu - spolužáka Davida s nějakým kamarádem. Opravdu jsem zvědavý, jak až sem dostopují... Nicméně s tím údajně mají oba bohaté zkušenosti a tak to snad nebude problém...