Další procházka po památkách

Hned další den po své první velké procházce po památkách jsem se vydal na další. Vybavil jsem se stejně - deštník, dva svetry, jídlo, goretexový boty a očekávání zimy, deště a plískanic.
Vilnius však opět překvapil. Místo sloty a nečasu mě čekalo sluníčko, teplota lehce pod 20°C a krásné počasí po většinu dne. Batoh jsem tak měl nacpaný nepotřebným oblečením a ověřil jsem si, že ta propustnost a vzdušnost goretexové membrány v botách je jenom marketingový kec:-).
První zastávkou byl Kalvario Turgas, neboli trh na Kalvariu Gatve. Tam jsem si koupil vařečku, v protilehlém 4litas shopu potom pánev a další deštník. Při mé spotřebě jich není nikdy dost:-). Kalvario Turgas mi připomíná trhy, které bývaly každý víkend v Přerově na výstavišti, jenom je o něco větší, je denně a sortiment je neskutečný. Viděl jsem všechno od živých i mrtvých ryb, masa, zeleniny, pečiva, oblečení, bot, zahradnických potřeb, elektrosoučástek a nářadí až po airsoftové automatické samopaly:-).
Pěšky jsem pokračoval k Nerisu, přes Zelený most, kousek od Arkikatedry a Národního muzea na horu třech křížů. Na ní stojí tři velké betonové kříže, které symbolizují příchod křesťanství do Litvy. Údajně jsou přesně na místě, kde byli zabiti první misionáři, jež dorazili na území Litvy. Jejich představený byl dokonce pravděpodobně z Čech, slyšel jsem spekulace o příbuzném Sv. Vojtěcha. Kříže zde stály dřevěné, kamenné i betonové a byly strhánány a opět vztyčovány s tím, jak byla Litva obsazována a devastována nepřáteli. Ty současné byly postaveny po osamostatnění se Litvy v 90. letech. V noci jsou také nádherně nasvíceny.
Dále jsem pokračoval přes přírodní amfiteátr Údolí písní na protilehlý kopec, zvaný Stolový kopec. Zde se údajně nacházelo prastaré pohanské obětiště, případně jiné místo velkého náboženského významu. Nutno podotknout, že od hory třech křížů je to vzdušnou čarou tak 200 metrů... Kázání křesťanských misionářů takhle blízko pohanské svatyni tak muselo být vnímáno velmi negativně.
Ze Stolového kopce jsem sešel dolů a objevil se kousek od ústí hlavní ulice, procházející Užupisem. Cestu k dalším zajímavostem jsem si tak zkrátil průchodem přes Užupis, opět jsem ale nezašel do žádných bočních uliček a zákoutí. Aspoň bude kam jít příště...
Pokračoval jsem na tržnici na Pylimo Gatve. Teď už vím, že se jmenuje Halés Turgus a že slovo turgus znamená trh. Koupil jsem si nádherný kus slaniny, asi za třetinovou cenu oproti marketu IKI a pořádně si prošel sortiment. Pravděpodobně se neobejdu bez těsnící pásky na okno nebo silné izolepy, kterou tam určitě seženu a možná i pořádně teplé peřiny.
Tímto jsme chtěl svou procházku zakončit a spěchat do školy zjistit si rozvrh, rychle si ho změnit a jít na oběd do menzy. Po cestě k Arkikatedře jsem ale zjistil, že začíná Fiesta, každoroční oslava Vilniusu. Přesný důvod nemám oslav, ale přesto jsem si prošel aspoň hlavní ulici oslav Geminidio Gatve, kde se už všechno chystalo na večerní koncerty a nával  návštěvníků.
Odpoledne jsme domluvili výlet na další den, nachystal jsem si jídlo, konečně pořádně pohnul s prací z domů, najedl se a vyrazili jsme okouknout Fiestu a její večerní atmosféru. Po trochu komplikovaném srazu s mojí mentorkou jsme s dalšími Erasmáky poslechli pár koncertů, dali si pivo, prošli uličku oslav, podívali se, co kde je a posledním autobusem jeli zpátky na kolej. Po pár hrách Counter Striku jsem šel spát, abych po 4 hodinách spánku vstal na další výlet...