Výlet do Kernavé

Dne 17. září jsme vyrazili s Kubou, Luckou a Marijou na výlet do prapůvodního hlavního města Litvy, do Kernavé.
Samotnému výletu předcházela tradiční čtvrteční párty v Tarantinu, které jsem se nakonec, i přes počáteční nevoli, zúčastnil. Dorazili jsme lehce před půlnocí, někteří intenzivně využili Happy Hour s akcí 1+1 drink zdarma a já si dal pivko a hranolky venku před klubem u nějakého Turka. Párty byla vydařená, ale klub byl doslova přeplněn k prasknutí - nedalo se v něm ani pohnout. To mi začalo dost vadit a tak jsem kolem druhé hodiny ranní s pár dalšími odjel na kolej spát. Ráno jsem vstal už v 8, dojel na trh na nákup a v 11 už čekal před kolejí na zbytek výpravy.
Nakonec nás jelo o několik míň, než jsme předpokládali, ale aspoň jsme byli menší skupinka. Ti kteří účast odřekli, nám o tom nějak pozapomněli dát vědět, takže jsme si hezky počkali obvyklých 20 minutek, nikomu se nedovolali ani nedopsali a vyrazili na autobus. Autobus do Kernavé nám díky ztrátě času při čekání a následným nesmyslným ztrátám některých členů výpravy překvapivě ujel, počkali jsme si tak hodinku a čtvrt na další.
Za 3,75 litas a asi hodinku jízdy jsme dorazili do Kernavé. V městečku je opravdu dobře vidět, že hlavní město leží již 1000 let někde jinde. V celé dědině jsou dvě hospody, zavřené muzeum a jeden stánek s docela hroznými suvenýry pro turisty. Za celou dobu návštěvy jsem napočítal 20 dalších turistů...
Kernavé nicméně bylo zhruba před tisíci lety samotným středem celé Litvy a jedním z nejvýznamnějších měst široko daleko. Zhruba před 1000 lety pak bylo vypleněno Vikingy (jak mě poučil norský Erasmák Tim) a už se z toho nikdy pořádně nevzpamatovalo. Následně se dvůr velkoknížete stěhoval, až skončil na několik století v Trakai a pak ve Vilniusu.
Z původního města zůstaly už jenom uměle navršené a upravené kopečky, na kterých stálo opevněné hradiště. Z města pod ním, dole u řeky, již není nic. Celá oblast je chráněna UNESCO. Je škoda, že muzeum bylo zavřené, nějaký výklad a třeba artefakty z doby největší slávy tohoto města a místa by mohly být zajímavé...
Po prohlídce a nezbytném focení jsme zamířili do nedaleké hospůdky konečně ochutnat vyhlášenou studenou řepnou polévku. První hospoda neprošla Lucčiným schvalovacím procesem, ikdyž jí přímo nám obsluha otevřela a dobře jsme věděli, jak vypadá a tak jsme vyrazili hledat druhou. Tu jsme našli bez problémů opodál, dali si onu vyhlášenou polívku a pivo a šli čekat na autobus. Ten nás dovezl bez problémů krupobitím do Vilniusu. Na nádraží jsme chvilku počkali, až se umoudří počasí a vyrazili zpátky na kolej. Kvůli dešti jsme oželeli nějaké další oslavy v centru na Gedimino prospektas a kolem 8 večer jsme dorazili na kolej.
Hezký den jsem zakončil u Connie na pokoji u filmu a kolem 2 ráno šel spát.
No a dneska mě kromě psaní článku, třídění fotek a pár dalších drobností čeká nákup v OZAS a přehlídka vilniuských hasičů a večerní společná, Erasmáky vařená, večeře:-).